Boy's Dream

Lži a nepravdy

"Co se včera stalo?" 

Nic neříkal. Uhnul pohledem a začal v ruce žmoulat prostěradlo. Tohle se mi nelíbilo. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Vždyť se nemohlo stát nic horšího, než že jsme se spolu vyspali ne?

"Pane Starku-" začal jsem, ale přerušil mě jeho smích. Přestal jsem mluvit a nadzvedl jsem jedno obočí. Vůbec jsem nechápal, proč se směje.

"Ty mi pořád budeš vykat?" konečně něco řekl a zabodl do mě svůj pohled. Nahlas jsem polkl a přemýšlel jsem.

"No... Já..." snažil jsem se z toho nějak vykecat. Chtěl jsem mu pořád vykat. Prostě mi to tak přijde správné.

"Už jsem ti to řekl tolikrát. A i teď, po tomhle všem, mi pořád chceš vykat?" nechápal a já opatrně přikývl. 

"Dělej, jak myslíš. Zakázat ti to nemůžu. Až se někdy rozhodneš, že mi chceš tykat, tak směle do toho," řekl a sebral ze země své triko, které si oblékl. Podíval jsem se na zem vedle postele a trošku jsem se zamračil, protože jsem své triko nikde neviděl.

"Kde-kde mám tričko?" zeptal jsem se opatrně. Bál jsem se každé další vteřiny. Opravdu jsem chtěl utéct někam daleko. Ale od tohohle utéct nejde. Prostě to tu musím vydržet a pak už se o tom nikdy bavit nebudeme. Snad.

"Ehm... V autě," šeptl a já vykulil oči. Znovu jsem se začal třást.

"Co-co dělá v autě?" pokračoval jsem s vyptáváním. Opravdu to potřebuji vědět.

"Sundal jsi si ho tam," zamumlal, zvedl se a rozešel se ke skříni. Uhnul jsem pohledem, protože jsem se mu znovu chtěl podívat na zadek. Pan Stark vyndal jedno ze svých trik a hodil mi ho. Poté se zády o skříň opřel a pozoroval mě. S malým úsměvem na rtech jsem si ho oblékl. Hned jsem se cítil lépe, když jsem nebyl tak odhalený. I když mě viděl nahého, tak se mi to stále zdálo divné.

"Nemáte nějaký prášek na hlavu? Je mi hrozně blbě," raději jsem změnil téma. Ještě jsem nebyl připravený dozvědět se, co se včera stalo a co to pro nás znamená. 

"Počkej tady. Donesu ti i pití," nakázal mi, rychle si oblékl tepláky a odešel z místnosti. Vydechl jsem všechen dech, který jsem zadržoval. Třeba se o tom ani bavit nebudeme a všechno bude stejné, jako předtím.

Nebude to stejné ty troubo, když jsi se s ním vyspal...

Využil jsem samoty a došel jsem si obléct kalhoty. Během cesty jsem nosem nasál vůni trika. Hned jsem se musel pousmát, protože vonělo dokonale. Na to bych si brzy zvykl. Probouzet se s ním v posteli a nosit jeho oblečení. Ale to je až moc nemožná budoucnost a zbytečné sny...

Netrvalo dlouho a pan Stark se vrátil se skleničkou vody a práškem v ruce. Oboje jsem od něj s tichými díky převzal a následně spořádal. Znovu v místnosti nastala trapná chvilka ticha. Naštěstí nás od trápení vyrušil můj mobil, který opět zvonil. Podíval jsem se, kdo mi volal a zbělal jsem.

"Co se děje?" zeptal se mě pan Stark, ale já jsem nebyl schopný mluvit. Opatrně jsem hovor přijal a zavřel jsem oči. Tohle je snad větší průser než to, co se stalo v noci mezi mnou a panem Starkem.

"A-ahoj," začal jsem a raději jsem si sedl na postel. Hlava se mi hrozně točila a bál jsem se, že bych upadl.

"No ahoj, mladíku! Můžeš mi laskavě říct, kde jsi?! Čekám tu na tebe celou noc!" začala křičet teta May a já se začal klepat. Tohle jsem ještě nikdy neudělal. Nikdy jsem takhle z domu nezmizel. Vždycky věděla, kde jsem. Ať už jsem jí řekl pravdu, nebo lež. Vždycky jsem jí něco řekl. Tentokrát ne.

Trochu jsem se lekl, když se matrace vedle mě prohnula. Oči jsem stále neotvíral. Věděl jsem, že to je pan Stark. Kdo jiný by to byl? Jarvis asi těžko...

"Já-já... Ono... Protáhlo se to," začal jsem a u toho se mi hrozně klepal hlas. Silná paže se obmotala kolem mých ramen a já se alespoň trochu uklidnil. Doufal jsem, že mě z toho pan Stark vyseká. 

"Tak ono se to protáhlo? Kdy jsi naposledy spal doma?!" pokračovala a já věděl, že jsem opravdu v háji. Takhle naštvaná snad nikdy nebyla.

"Včera," odpověděl jsem jí a měl jsem pravdu.

"A kdy předtím?!" zeptala se a já musel zapřemýšlet. Opravdu jsem se doma moc neobjevoval.

"Tak vidíš! Tohle se mi nelíbí! Jsi ještě kluk, nemůžeš být každou noc někde pryč," zoufala si a já cítil, jak se pan Stark napjal. Nějak mě nenapadlo, že hovor pravděpodobně slyší. Poposedl jsem si o pár centimetrů blíže k němu a hned jsem se cítil víc v bezpečí. I on se uvolnil a to mi dodalo alespoň trochu odvahy.

"Nejsem kluk," ohradil jsem se a myslel jsem to vážně. 

"Jsi! Někdy mi přijde, že žiješ dvojí život," rozčilovala se dál a mě hryzlo svědomí. Měl bych jí to říct. Opravdu, ale ona by mě zabila a zakázala by mi to. Nikdy by mi nedovolila, abych byl superhrdina.

"Neboj, nežiju dvojí život," lhal jsem jí a v očích jsem začínal mít slzy. Zhluboka jsem nasál vůni pana Starka a snažil jsem se uklidnit.

"Pete, jedeš v něčem?" položila mi otázku, kterou jsem nechápal.

"Co?" 

"Drogy. Pete, jsi na něčem závislý? Dostal jsi se do nějakých problémů? Víš, že mi to můžeš říct a společně to vyřešíme," její hlas se začal třást a dost mě tím překvapila.

"Tohle si o mně myslíš? V ničem nejedu! Prostě chodím hodně pracovat," řekl jsem tentokrát pravdu. Teta si povzdechla.

"Kde jsi byl včera a kde jsi teď?" pokračovala ve vyzvídání a já si opravdu přál, aby to neřešila. Nechtěl jsem jí lhát, ale nedávala mi na výběr.

"Vždyť jsem ti říkal, že budu na stáži," odpověděl jsem jí a cítil jsem na sobě intenzivní pohled. Pan Stark pravděpodobně nevěděl, že jsem ho využil jako krytí.

"Ned včera volal," řekla zničehonic a moje srdce se zastavilo. Začal jsem se třást ještě víc. Ona mě zabije. Ona mě tak moc zabije, až přijdu domů.

"Co-co chtěl?" dělal jsem blbého. Věděl jsem moc dobře, že se ptal, jestli jsem doma.

"Hledal tě," sykla naštvaně a nastala chvilka ticha na obou stranách.

"Jo tohle... No... My jsme včera byli na... na večírku pana Starka," snažil jsem se z toho vymluvit. Dostal jsem štípanec do boku a já hned otevřel oči a zadíval jsem se do naštvaného obličeje mého společníka. Polkl jsem a věděl jsem, že se do toho zamotávám možná až moc.

"Lžeš. Pete, proč mi lžeš?" zeptala se a opravdu začala popotahovat. Začal jsem mrkat, abych zahnal vlastní slzy. 

"Nelžu ti," lhal jsem. Lžu jí pořád. Neví o tom, že jsem spiderman. Neví, že neustále riskuji svůj život. Neví o tom, že jsem se dneska vyspal s člověkem, který mohl být můj vlastní táta. Neví nic a nikdy se to dozvědět nesmí.