Boy's Dream

Západy slunce

Seděl jsem na střeše mrakodrapu a sledoval jsem západ slunce. Užíval jsem si teplé paprsky na mé tváři. Vítr mi rozfoukával účes, ale nevadilo mi to. Stejně budu odcházet s maskou na obličeji.

Díval jsem se do dálky a u toho jsem přemýšlel, co se za poslední měsíc stalo. Měsíc... Dneska to je přesně měsíc, co jsem se poprvé s Tonym vyspal. Možná bych měl být s ním a slavit naše první malé výročí. Ale to bychom museli být pár... 

Chtěl jsem ho vidět. Hrozně moc jsem chtěl být s ním, ale nedokázal jsem se přimět. Bolí mě to každým dnem víc a víc. To vědomí, že mě prostě nemiluje. Jednou večer, kdy jsme měli něco, co asi měla být romantická večeře, mi řekl, že mě má rád. Ale nemiluje mě. Nic víc než pouhý chtíč mezi námi prostě nikdy nebude. A to mě ničí. 

Kdybych ho dneska uviděl, nezvládl bych to. Křičel bych na něj, nadával bych mu. Za to, že mě nemiluje, ale chová se tak. Občas se mě letmo dotkl, občas mě jen tak chytil za ruku a občas mě líbal bez vedlejších úmyslů. Nemůžu za to, že jsem do toho spadl tak silně. Miluji ho, ale on mě ne.

Za ten měsíc jsem se blíže spřátelil s Flashem. Nakonec to není takový blbec, jak jsem si o něm myslel. Jen potřeboval někoho, kdo tu pro něj bude. Otevřel se mi a musím uznat, že si dobře rozumíme. Jsme teď něco jako nejlepší kamarádi.

S Nedem jsem se snažil bavit, ale on se mnou odmítal jakkoliv komunikovat. Byl na mě naštvaný. Ať už za všechno, co se dělo kolem Tonyho, tak za to, jak moc jsem se s Flashem sblížil. Pořád mi  říkal, jak jsem se změnil a že se mu moje nové já nelíbí. Ač nerad, musel jsem mu dát odstup. Mrzelo mě to, ale nemohl jsem s tím nic dělat. S každou omluvou mě poslal do háje. Asi se to v životě takhle děje. Stačí jedna blbá událost a nejlepší přátelství se rozpadne. Stačí, aby s jedním zamávala láska a už tomu není pomoci. Vždycky jsem se smál lidem, které rozdělil kluk nebo holka. Ale když se mi stalo něco podobného, už ty lidi chápu a cítím jejich bolest.

Ned se prostě nedokázal přenést přes to, že jsem konečně šťastný. Možná mu začal vadit věkový rozdíl mezi mnou a Tonym, ale co já vím. On se mnou nemluví.

Nevědomky se mi začaly slzy kutálet po tvářích. Nechal jsem je. Odnášeli bolest, kterou cítím pokaždé, kdy na Neda začnu myslet. Zaplňují tu díru v srdci, kterou nemůže nic zaplnit.

Z dálky jsem uslyšel slabý zvuk mně známého stroje. Rychle jsem si slzy setřel a doufal jsem, že na mně nebude poznat, že jsem brečel. Ale on to vždycky pozná. Vždycky pozná všechno. Škoda, že nepozná, jak moc ho miluji.

Do mého zorného pole vletělo červeno-zlaté brnění. Tony přiletěl až na střechu a z obleku vylezl. Sedl si tak, že jsem mu seděl mezi nohama. Pevně mě zezadu objal, abych náhodou nespadl ze střechy dolů.

"Ahoj," šeptl mi do ucha a následně mi vtiskl pusu do vlasů. Přivřel jsem oči a užíval jsem si jeho přítomnost. Sice jsem ho dneska nechtěl vidět, ale přesto mě jeho přítomnost uklidňovala.

"Ahoj," odpověděl jsem mu tichým hlasem. Naštěstí si myslel, že mluvím potichu, abych nerušil atmosféru. Ve skutečnosti se mi třásl hlas.

"Myslel sis, že se mi schováš?" zasmál se a opřel si hlavu o mé rameno. Také se díval na západ slunce. Slyšel jsem jeho bijící srdce a jako vždy mě potěšilo, že je rychlé. Stejně jako vždy, když jsme spolu.

"Možná," pokusil jsem se zasmát. Moc mi to nešlo, ale zkusil jsem to. Nechtěl jsem na něj přenést moji negativní náladu.

"Baby, co se děje?" zeptal se starostlivě a bříškem palce mě přes triko začal hladit po boku. Trochu jsem se uklidnil, ale ne dostatečně.