Boy's Dream

Zaříkávač pravdy

"Já-já ti prostě nevěřím. Nevěřím, že jsi u pana Starka," znovu popotáhla a to byla ta chvíle, kdy mi pan Stark začal brát z ruky. Zamračil jsem se na něj a rychle jsem mobilem ucukl.

"Tak-tak já ti ho dám, ano?" navrhl jsem, když se mi miliardář stále snažil ukradnout mobil.

"Dobrá," vzdala to teta a bylo mi jasné, že se rychle snažila dát zpátky do pořádku. Nechtěla před ním vypadat slabě. Předal jsem telefon panu Starkovi, který vypnul mikrofón, takže nás teta nemohla slyšet.

"Pete, to s tou oslavou jsi posral. To že jsi mě využil jako krytí, abys mohl jít chlastat, se mi taky nelíbí," řekl mi upřímně a já kývl hlavou. To jsem opravdu nevymyslel dobře.

"Omlouvám se, že pořád způsobuji problémy," povzdechl jsem si. 

"Alespoň se nenudím," zasmál se a stále se mi díval do očí. Místnost kolem nás se znovu začal zmenšovat. Stejně jako mezera mezi našimi rty. Na poslední chvíli pan Stark ucukl a znovu zapnul mikrofon u telefonu. Úplně jsem na tetu zapomněl. Hovor dal nahlas a stále mě objímal jednou rukou. Byl jsem za tohle gesto opravdu rád.

"Dobrý den," pozdravil miliardář a já byl opravdu zvědavý, jak se z toho vykecá.

"Do-dobrý den, pane Starku," pozdravila teta, kterou to opravdu překvapilo. Je vidět, že mi opravdu nevěřila,

"Chtěl jsem Vám dneska zavolat, ale když se slyšíme teď, tak bych rád pochválil Vašeho synovce. Peter odvádí opravdu úžasnou práci a dá se na něj spolehnout," začal mluvit pan Stark a já se začal červenat. Schoval jsem si hlavu do jeho ramene a mám takový pocti, že se usmál.

"To-to ráda slyším. Také si s Vámi chci promluvit. Nelíbí se mi, že mu dáváte tolik práce. Je to dítě a má své povinnosti doma i ve škole. Nemůže trávit každý večer mimo domov," stěžovala si teta a mě znovu zamrzelo, že jsem dítě. Kdybych byl starší, tak bych u pana Starka možná i měl možnost. Jenže takhle je to čistě jednostranné.

"Rozumím a chápu, co mi říkáte. Omlouvám se, bylo toho poslední dny hodně a potřebovali jsme každou pomocnou ruku. Věci se uklidnili a nyní se všechno vrátí do normálu. Děkuji, že jste Peterovi dovolovala, aby tady byl takhle často. Jste úžasná žena, má štěstí, že tu pro něj jste," zalichotil jí a já jsem se zamračil. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Přestal jsem se opírat o jeho rameno a o pár centimetrů jsem se od něj pošoupl. Ignoroval jsem jeho pronikavý pohled a raději jsem sledoval podlahu.

"Dě-děkuji. Ještě jedna věc. Vy jste včera dělal oslavu? Peter něco říkal," řekla nervózně. Zřejmě ji lichotka rozhodila. Já se jí nedivím, taky by mě rozhodilo, kdyby mi alespoň jednou v životě polichotil.

"To přehání. Jen jsem mu dovolil, že si může vzít pár přátel s sebou, aby se podívali, kde pracuje," vykecal se z toho a mě spadl obrovský kámen ze srdce. Teď to ještě musím zavolat Nedovi, aby to na mě nepráskl. Už tak mi to dost pohnojil.

Pohnojil jsi si to sám tím, jak pořád lžeš...

"Tak to jste mě uklidnil. Už budu muset jít. Vyřiďte Peterovi, ať jede domů hned, co bude moct," začala se loučit teta a já byl mnohem klidnější, než na začátku hovoru.

"Vyřídím. Nashledanou," rozloučil se pan Stark a hovor vypnul. Vydechl jsem všechen vzduch, který jsem celou dobu nevědomky zadržoval.

"Děkuji," dostal jsem ze sebe. Opravdu jsem mu byl vděčný. Zachránil mi krk.

"Nemáš zač," usmál se na mě a já mu úsměv oplatil. Stále bylo divné, že se usmívá a nemá pořád ten vážný obličej.

"Co se včera stalo?" zeptal jsem se na otázku, na kterou jsem stále očekával odpověď.

"Byl jsi na párty a pil jsi, to se stalo," odpověděl mi pan Stark a najednou zněl mnohem chladněji. Odsedl jsem si od něj ještě o kousek a jeho ruka mě přestala objímat. Nemám rád, když takhle mění nálady.

"Nic si nepamatuji," přiznal jsem se. 

"To mi došlo. Není se čemu divit, sotva jsi chodil. Kdyby nebylo Friday, tak tě ten týpek pravděpodobně ojel," procedil skrz zuby a já byl opravdu zmatený.

"Jaká Friday? Jaký týpek?" nadzvedl jsem jedno obočí.

"Friday je umělá inteligence v tvém telefonu. Zavolal jsi mi, ať pro tebe přijedu. A kdo byl ten kluk, jsem se chtěl zeptat tebe," vysvětloval mi.

"Proč bych s ním měl spát?" 

"Nevím. Možná protože jste si strkali jazyky až do krku, když jsem pro tebe přijel?" řekl lhostejným hlasem a pokrčil rameny. Dle jeho zatnuté čelisti jsem poznal, že mu to tak jedno není.

"Stejně jsem nakonec skončil v posteli s Vámi," tentokrát jsem pokrčil rameny já. Pan Stark sebou cukl a uhnul pohledem. Nic neříkal a nad něčím přemýšlel.

"Pete, nespali jsme spolu," vypadlo z něj nakonec a já vykulil oči. Okamžitě se mi nahnala krev do obličeje. Tohle je ta nejtrapnější věc, co se mi kdy stala. Celu dobu jsem si myslel, že se mu nakonec přeci jen líbím. Asi jsem ho jen obtěžoval a vysvlékl jsem sebe a usnul v jeho posteli.

"Aha," dostal jsem ze sebe a zvedl jsem se. Namířil jsem si to ke dveřím. Opravdu jsem potřeboval chvilku klidu. Do očí se mi začaly hrnout slzy. Asi bych měl být šťastný, že si svoje poprvé budu pamatovat. Ale mě to spíš mrzelo. Doufal jsem, že se mu přeci jen líbím. Místo toho jsem ze sebe udělal úplného hlupáka.

"Počkej! Kam jdeš?!" uslyšel jsem za sebou chraplák. Neotočil jsem se a vydal jsem se přímo do koupelny. Teď jsem byl rád, že už jsem tu párkrát byl a orientuji se zde. Doběhl jsem na záchod, kde jsem se zamkl. Okamžitě jsem se dostal k záchodové míse, do které jsem nakonec vyzvracel zbytky alkoholu.

Uslyšel jsem bouchání a volání mého jména. Ignoroval jsem to a raději jsem se o dveře opřel. Zavřel jsem oči a nechal jsem slzy volně stékat po tvářích.