Boy's Dream

Není cesty zpět

A/N

!!!Kdo neviděl Infinity War, tak to tady vypněte!!!

Zároveň chci říct, že následující dějová linka mi nepatří a neberu si za ní žádné zásluhy! Děj je ve vlastnictví Marvelu. Vlastním pouze upravené části děje.

Čtvrt roku utekl od mého usmíření s Nedem a já stále nemám žádnou zprávu o tom, co Tony dělá. Vím, že žije. Nic jiného mi nikdo říct nechce. Už jsem se přestal snažit. Naučil jsem se žít s neustálým pocitem prázdnoty a se zlomeným srdcem. I přes to, jak hnusně mi zmizel ze života, ho nemiluji ho ani o kousek méně, než předtím.

Zrovna jsme jeli na školní výlet do muzea, když mi zafungovaly pavoučí smysly. Podíval jsem se z okénka a dost jsem se vyděsil. Nad městem se vznášelo obří kolo. Přesně takové, ve kterém před několika měsíci přiletěl ten divný mimozemšťan. Žaludek se mi stáhl. Úplně jsem zapomněl, že nás před tímhle varoval. Ještě víc jsem se děsil jeho slov.

"Až příště odejdu, bude tu o polovinu lidí méně."

"Nede, Nede musíš odvést pozornost," začal jsem plácat svého kamaráda po rameni. Podíval se na mě, poté na vesmírnou loď a pak znovu na mě. Okamžitě mu došlo co se děje. V očích mu blesklo vyděšení, přesto nepanikařil.

"Ty kráso! Venku je vesmírná loď! Všichni umřeme!" zakřičel a v autobuse okamžitě zavládl chaos. Využil jsem té chvilky a vypadl jsem ven. Rychle jsem se převlékl a hledal jsem, kde se co děje. Zahlédl jsem nějaké paprsky a výbuchy v Central parku. Tam jsem se také vydal.

Čím blíže jsem byl, tím mi bylo jasnější, že tohle bude něco vážného. Má domněnka se potvrdila, když jsem uviděl Iron mana. Srdce mi vynechalo úder, ale přesto jsem pokračoval.

Už jsem byl skoro u něj, když jsem si všiml nějakého vesmírného týpka. Vypadal jako obří vesmírná gorila. Takhle moc jsem se nikdy nebál. Zasáhl jsem v čas a zastavil jsem ruku mimozemšťana, takže Tonyho nerozdrtil. 

"Hej, jak je?" zeptal jsem se ho a snažil jsem se nemyslet na to, že se mi tak dlouho neozval.

"Kde se tady bereš?" také se mě zeptal a zněl, jako bychom se viděli včera večer. Do tváře jsem mu přes helmu neviděl, což mě na jednu stranu uklidňovalo a na druhou stranu mě to děsilo.

"Školní výlet do muzea," vysvětlil jsem mu. Víc jsem nestihl, protože mě mimozemšťan odhodil stranou. Rychle jsem se zvedl a vydal jsem se do boje. Adrenalin mi koloval celým tělem.

"Co tady ten týpek chce?" zajímalo mě. To je Thanos?

"Je z vesmíru. Přiletěl ukrást náhrdelník jednomu čáryfukovi," řekl mi ve zkratce. Moc jsem tomu nerozuměl, tak jsem se raději soustředil, jak máme zneškodnit mimozemšťana.

Po chvíli se nám na něj podařilo hodit auto. Byl jsem rád a myslel jsem si, že je konec. Že si s Tonym budu moct popovídat a všechno vyřešit. Ale proletělo kolem mě něco červeného.

"To je ten čáryfuk. Jdi za ním," křikl rychle Tony. Na nic jsem nečekal a poslechl jsem ho. Teď není čas na řešení našich osobních problémů. Teď musíme fungovat, protože tu máme větší problém.

"Rozkaz!" zavolal jsem a už jsem pomocí pavučin pronásledoval červený plášť. Během cesty se ke mně připojil Ebony Maw. Nebo jak se jmenuje ten týpek, kterého jsem poprvé viděl před několika měsíci. Ještě teď se mi o něm zdály sny. A jak koukám, budou se mi zdát i nadále.