Boy's Dream

Nápadník

Dál jsem tancoval a bylo mi jedno, že se na mě zezadu tiskne úplně cizí člověk. Bavil jsem se a to bylo to hlavní. Přestal jsem až ve chvíli, kdy jsem ucítil horké rty na svém krku. V tu chvíli jsem si uvědomil, co dělám. Nechávám se tady osahávat od cizího člověka. Otočil jsem se a vytrhl jsem se z Wadeovo držení. 

"Pro-promiň," dostal jsem ze sebe a proběhl jsem kolem něj. Všechno se mi točilo. Vůně potu, nedýchatelný vzduch, ohlušující hudba ani blikající světélka mi nepomáhala. Bál jsem se, že každou chvíli omdlím. 

"Petere!" uslyšel jsem ještě, jak na mě Wade volal. Nezastavil jsem se. Dostal jsem se až do kuchyně, kde jsem do sebe hodil další kelímek alkoholu. Předtím mi pomohl se uklidnit. Třeba mi pomůže i teď.

Potřeboval jsem čerstvý vzduch. Nějakým způsobem se mi podařilo dostat na zahradu. Cestou jsem se málem dvakrát pozvracel. Potkal jsem dost lidí, kteří si navzájem strkali jazyky až do krku. I přes množství alkoholu v krvi mi to přišlo nechutné. Nevím, proč se nemůžou osahávat někde v soukromí.

Venku jsem málem spadl do bazénu, ale ustál jsem to. Sedl jsem si na zem a vyndal jsem si z kapsy mobil. Nevím proč, ale měl jsem hroznou potřebu napsat panu Starkovi. Ale věděl jsem, že nesmím.

"Chci volat s panem Starkem," řekl jsem si pro sebe a lehl jsem si na zem. Alespoň trochu se mi přestal točit svět.

"Vytáčím pana Starka," ozvala se z mého mobilu žena a já jsem se hrozně lekl. Nevěděl jsem, že tohle telefon umí. Chtěl jsem hovor okamžitě ukončit, ale přes rozmazané vidění jsem se na tlačítko pro ukončení hovor nedokázal strefit. Nakonec jsem se uklidil, protože mi bylo jasné, že mi to stejně nevezme.

"Petere? Děje se něco?" ozval se mužný hlas z mobilu.

"Co? Neeeee," řekl jsem a snažil jsem se znít co nejvíce střízlivě. I když, já přeci jsem střízlivý, ne?

"Je ti dobře?" zeptal se a zdálo se mi, že zní ustaraně.

"Proč se vždycky chováš, že se o mě staráš?" začal jsem si stěžovat.

"Jsi v pořádku? Proč-proč mi voláš?" zeptal se vykolejeně. Začal jsem se hrozně smát. Jak ho můžu já vykolejit?

"Nikdy mi nebylo líp," odpověděl jsem mu. Zapomněl jsem se, na co se to vůbec ptal.

"Kde jsi?" zeptal se tvrdým hlasem.

"Nebudu ti to říkat," prskl jsem. Nechtěl jsem ho vidět.

"Víš, že tě můžu najít, že ano?" zeptal se mě a já můžu s klidným srdcem říct, že se blbě usmívá.

"Blbě se usmívám?" ozval se pobavený hlas a já jsem se zasekl. Asi jsem musel říct myšlenku nahlas.

"Pete, pořád říkáš myšlenky nahlas,"  upozornil mě pan Stark a dost stěží zadržoval smích.

"Sakra," zanadával jsem.

"Pil jsi něco?" dál se staral. Zakroutil jsem očima, i když jsem věděl, že mě nevidí.

"Ano? Protože člověk bez pití žít nemůže," řekl jsem drze. Tohle bych střízlivý nikdy neřekl, ale teď jsem se s tím netrápil. Tohle bude řešit až budoucí Peter. Ahoj, budoucí Petere.

"Alkohol. Pil jsi alkohol?" zeptal se znovu a tentokrát už zněl podrážděněji.

"Proč pořád měníš nálady?" dostal jsem ze sebe další myšlenku.

"Kurva Pete, pil jsi něco?!" byl už opravdu naštvaný.

"I kdyby jo, tak ti do toho nic není," mračil jsem se. Nechápu to. V jednu chvíli mi zlepší den a v druhou mi ho zkazí.

"Tak dobře mladej, jedu pro tebe," povzdychl si pan Stark. Já jsem se začal smát.

"Vždyť jsi na služební cestě. Ne-nemůžeš pro mě přijet," usmíval jsem se. Hezky jsem to vymyslel.

"Už vím, kde jsi. Za patnáct minut tam jsem," řekl ještě a hovor ukončil. Pobaveně jsem zakroutil hlavou. Samozřejmě, že jsem mu to nevěřil. Proč bych měl?

Mezitím, co jsem ležel na zemi u bazénu, ke mně došel ten poslední člověk, kterého jsem chtěl vidět.

"Petere? Jsi v pohodě?" zeptal se mě Wade a ustaraně se na mě díval. Připadal jsem si tak trapně, jako nikdy předtím. 

"Mů-můžeš mě prosím dovést před dům?" zeptal jsem se ho a doufal jsem, že mi pomůže a nebude řešit to tancování.. Sám bych před dům nedošel a nechtěl jsem, aby pan Stark udělal scénu.

"Jasně," usmál se Wade a pomohl mi na nohy. Objal mě jednou rukou a vedl mě zpět do domu. Během cesty jeho ruka z mých zad sklouzla na můj zadek. Ale nijak jsem to neřešil. Neviděl jsem v tom problém. Lidi si normálně dávají ruce na zadky ne?

Prošli jsme přes hlasitou hudbu až k hlavním dveřím. Přes ně jsme se dostali ven a já byl rád, že jsem znovu na čerstvém vzduchu. 

"Co se směješ?" zeptal se mě pobavený Wade a já jsem si až teď uvědomil, že se směju.

"Ne-nevím," řekl jsem a přestal jsem se smát. Díval jsem se mému společníkovi do očí. Měl je hnědé. Skoro jako pan Stark. Akorát, že pan Stark je měl mnohem hezčí.

Najednou se ke mně Wade naklonil a začal mě líbat. Byl jsem moc opilý na to, abych se odtáhl. Necítil jsem vůbec nic. Uměl líbat velmi dobře, ale prostě to nebylo ono. Po pár vteřinách jsem se přeci jen odtrhl. Otočil jsem hlavu a podíval jsem se na silnici. 

O své auto se tam opíral pan Stark. Měl nasazené černé brýle a kouřil cigaretu. Takhle na veřejnosti nikdy nekouřil.

"Pro-promiň, musím jít," rychle jsem řekl a ani jsem se s Wadem nerozloučil. Motavou chůzí jsem šel k drahému autu.

"Nastup si," řekl pan Stark dost naštvaným hlasem. Poslechl jsem ho a  brzy jsem byl v autě. Pan boháč se ke mně brzy připojil a vyjel na cestu. Během toho pořád dokuřoval cigaretu a kouř vydechoval do prostoru auta. I přes otevřené okénko se tu kouř usadil. Mám pocit, že nikdy předtím v autě nekouřil. Jinak by to auto smrdělo jinak.

"Jsi naštvaný?" zeptal jsem se, i když jsem věděl odpověď.