Boy's Dream

Dárek

Co nejrychleji jsem se vydal k autu. Po cestě se můj pohled setkal s tím Nedovo. Okamžitě mu došlo, kdo v autě s poznávací značkou Stark bude. S kamennou tváří se ke mně otočil zády a rozešel se někam pryč. I když jsem pro něj chtěl běžet, nakonec jsem to vzdal a raději jsem se vydal k autu.

"Ahoj," pípl jsem hned, co jsem usedl na přední sedadlo a zavřel jsem dveře. Tony se na mě podíval a jeden koutek úst se mu zvedl.

"Trvalo ti to," řekl mi místo pozdravu a až nezdravě dlouho se mi díval do očí. Nic jsem mu na to neřekl. Opravdu jsem šel dneska nějak dlouho. Asi jsem se až moc ztratil v myšlenkách nebo jsem se až moc zapovídal s Flashem.

Tony nastartoval auto a rozjel se pryč z parkoviště. Jakmile jsem neviděl areál školy, oddychl jsem si. Konečně jsem mohl na chvilku vypnout a neřešit Neda, Flashe nebo nedostatek peněz.

"Náročný den?" zeptal se Tony, který můj povzdychl zaregistroval.

"Dalo by se to tak říct," smutně jsem se usmál a raději jsem se díval z okénka na ubíhající cestu.

"Je-je to kvůli tomu včerejšku?" položil otázku a můj obličej se okamžitě zbarvil do červena.

"Ne," řekl jsem mu pravdu. Jestli je něco, co mě teď dělá šťastným, tak je to pomyšlení na včerejšek a na všechno, co se mezi námi stalo.

Trošku jsem se lekl, když jsem ucítil teplou dlaň na stehně. Automaticky jsem se tam podíval. Tonyho ruka jemně držela mojí nohu. Rychle jsem pohled odvrátil. Nechtěl jsem, aby to bylo divné.

Konečně jsem se úplně uvolnil. Ani nevěděl, jak moc mi tímhle jednoduchým gestem zvedl náladu. Cítil jsem v něm oporu, kterou tak moc potřebuji. Nevědomky jsem se usmál a dál sledoval ubíhající cestu.

Naštěstí už se dál nevyptával a já za to byl rád. Nechtěl jsem mu lhát ani se mu svěřovat. Asi by mě zabil, kdyby zjistil, jak hloupě mě Flash odhalil. Beztak by mi neměl jak pomoct. Stejně, jak mi nemá jak pomoct ohledně peněz, které moc s tetou potřebujeme. Mohl bych ho poprosit, jestli by mi nepůjčil, ale takový já prostě nejsem. Nechci ho do toho zatahovat, ani nechci, aby se tím trápil. Jestli by se tím vůbec trápil. Možná by mu to bylo jedno, možná by mi pomohl a možná by se mi vysmál.

Přemýšlením jsem strávil celý zbytek cesty. Tonyho teplá dlaň z mého stehna mizela pouze ve chvíli, kdy potřeboval přeřadit. Nic neříkal a já mu za to byl vděčný. Potřeboval jsem si urovnat myšlenky.

"Jdeš? Nebo je auto lepší než laborka?" probral mě z myšlení slabý chraplák. Až teď jsem si všiml, že jsme zaparkovali a teplá dlaň z mé nohy zmizela.

"Umm... Jdu," slabě jsem se usmál a doufal jsem, že se nečervenám. Občas se prostě zapomenu v myšlenkách. To se děje normálně, že jo?

V tichosti jsme se vydali k dílně. Čím blíže jsme byli, tím víc jsem se začal těšit. Stále jsem si nedokázal představit, že bych opravdu mohl dostat nový oblek nebo nějakou jinou super vychytávku.

"Už to tu pro tebe mám dlouho. Jen jsem nevěděl, kdy ti ho dát," začal Tony, jakmile se za námi zavřely dveře. Rozešel se ke stěně a začal na malém display něco ťukat.

"Musíš na to dávat pozor. Nový nedostaneš. Pokud budeš dělat hlouposti a budeš nezodpovědný, tak ti ho taky můžu sebrat a nic mít nebudeš," pokračoval a já málem nedočkavostí začal skákat na místě.

Ještě chtěl něco říct, ale jakmile se podíval na můj obličej, zarazil se. Pousmál se a máchl rukou ve vzduchu. Asi na mně šlo vidět, jak moc se na tu záhadnou věc těším.

Stěna se začala otevírat jako nějaká skříň a brzy mi padl pohled na dokonalý oblek. A když myslím dokonalý, tak byl perfektní. Vůbec se to nedalo srovnat s tím, co jsem si doma ušil. Právě jsem koukal na dokonalé umění. Na obleku se střídaly dvě barvy. Červená a tmavě modrá. Na hrudi byl vyšitý velký pavouk, který mu ještě přidával na kráse.

Pár vteřin jsem nedokázal nic dělat. Jen jsem s otevřenou pusou stál a překvapeně si prohlížel každý centimetr obleku. Nakonec jsem přeci jen neodolal a došel jsem až k vitríně. Cítil jsem na sobě Tonyho pohled, ale to mě teď netrápilo. Měl jsem oči jen pro toto veledílo.

Opatrně jsem zvedl ruku a pomalinku jsem se začal přibližovat k látce. Mé prsty se dotkly snad toho nejzvláštnějšího povrchu, jaký jsem kdy poznal. Jemný a lehký materiál, který byl zároveň pevný a pružný. Fascinovaně jsem jel prsty po celé paži obleku až na velkého pavouka na prsou.

"Líbí?" ozvalo se mi u ucha. Hned na to jsem ucítil, jak mě pevné tělo zezadu objalo. Stále nevím, jak na tom jsme. Přesto jsem se z Tonyho příjemného objetí nesnažil dostat.

"Já- Je to nádherné," šeptl jsem a pořád jsem nevěřil vlastním očím. Jak dlouho to musel dělat? 

"Tak si to obleč," navrhl Tony a jemně mi skousl ušní lalůček. Lekl jsem se a vydechl jsem všechen vzduch.

"Já?" nechápal jsem. Nedokázal jsem si představit, že bych na sobě mohl mít něco tak nádherného. Už dívání se na oblek mi přišlo jako něco úžasného.

"Ne, vyrobil jsem to pro Steva," zasmál se a já se také uculil. Tony mě pustil a já co nejopatrněji sundal oblek z ramínka. 

Chvilku jsem přemýšlel, jestli se nemám jít převléknout jinam. Nakonec jsem se rozhodl, že to není třeba. Stejně už mě nahého viděl...

Sundal jsem si svetr a hodil jsem ho na zem. Už jsem si rozepínal kalhoty, když mi v pohybu zabránily dvě ruce.

"Být tebou, tak se jdu převléct jinam. Ještě by se mohlo stát, že bych se neudržel a znovu si tě vzal na nejbližším stole. Musíš si odpočinout. Nemůžeš se mnou teď spát každý den, i když já bych si nestěžoval," řekl mi vážným hlasem Tony a ruce mi pustil. Zrychleně jsem dýchal a díval jsem se mu přímo do oříškových očí. Přes samý šok jsem nedokázal mluvit. Jen jsem přikývl, vzal jsem si oblek a polonahý jsem se vydal do vedlejší místnosti. K mé smůle jsem zjistil, že mě jeho slova vzrušila možná až moc.