Boy's Dream

Nezdařená mise

Jakmile jsem byl oblečený v obleku, cítil jsem se hrozně příjemně. Čekal jsem, že mi bude malý nebo naopak velký. Vůbec jsem nečekal, že bude tak dokonale přiléhat k mému tělu. Cítil jsem se tak lehce, že jsem chtěl skákat po budovách. Hned jsem se cítil mnohem sebevědoměji, než v tom svém ušitém pyžamu.

Vešel jsem zpět do dílny. Tony nikde nebyl, to jsem poznal hned. Sedl jsem si proto na stůl a čekal jsem, než se vrátí. Když se ani po pěti minutách nevracel, rozhodl jsem se, že oblek vyzkouším.

Rozběhl jsem se ke stěně, na kterou jsem následně skočil. Malé přísavky na chodidlech i dlaních mi nedovolily, abych spadl na zem. S jistou opatrností jsem začal lézt po stěně nahoru. Čím výš jsem byl, tím víc jsem byl nadšený a tím více opatrnost mizela. Nakonec jsem dolezl až ke stropu. Rozhlédl jsem se kolem sebe a když jsem ani teď Tonyho nespatřil, odvážil jsem se na náročný kousek. Vystřelil jsem pavučinu do půlky stropu a zhoupl jsem se po ní až na druhou stranu místnosti. Málem jsem nadšením křičel, jak dokonalé to bylo. Musel jsem si to ještě několikrát zopakovat.

Lehl jsem si na zem a snažil jsem popadnout dech. Vysílilo mě to trochu víc, než jsem očekával. Taky jsem dost dlouho nezachraňoval. Dost se to podepsalo na mojí špatné fyzičce. Nakonec jsem se překulil na břicho a hlavu jsem si opřel o ruce. Čekal jsem, než se Tony vrátí.

Už jsem skoro usínal, když jsem za sebou uslyšel obdivné písknutí. Rychle jsem vyskočil na nohy a podíval jsem se přímo do Tonyho rozšířených zorniček.

"Kdybych věděl, že v tom budeš mít až tak dobrou prdel, tak bych ti to nikdy neudělal," dostal ze sebe a opravdu se zdál mírně překvapen. Nic jsem mu na to neodpověděl, jen jsem se stydlivě usmál a pravděpodobně jsem zčervenal.

"Má to v sobě spoustu technologií. Máš v tom dokonce vlastní umělou inteligenci. Tu samou, jakou máš v mobilu. Jmenuje se Friday, zkus si to zapamatovat," vysvětlil mi a sehnul se k monitoru počítače, do kterého začal něco psát. Nedokázal jsem se soustředit na to, co přesně na počítači dělá. Jen jsem stál a prohlížel jsem si každou jeho křivku. Usoudil jsem, že neznám hezčího člověka, než je on.

Nakonec jsem se přeci jen rozpohyboval a sedl jsem si na stůl hned vedle monitoru. Ani se na mě nepodíval a mě to znovu zamrzelo. Myslel jsem si, že se bude věnovat hlavně mně. Ale chápu, že má i jiné věci na práci. Přesto už mě nebavilo čekat.

"Co děláš?" zeptal jsem se ho po nějakém čase, co jsem pozoroval jeho starostmi staženou tvář.

"Snažím se ti neošukat prdel," řekl pevným hlasem a stále se na mě ani nepodíval. Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Opravdu mě to zaskočilo. Nikdo o mě takhle nikdy nemluvil a rozhodně jsem na takové věci nebyl připravený. Přesto to z jeho úst vyznělo lépe, než kdejaká hudba.

"Tak já můžu jít domů," navrhl jsem po další chvilce ticha. Nechtěl jsem ho pokoušet. Nevím, jakou má náladu. Ještě před chvíli se zdál být tak hodný, milý, všímavý... Teď je znovu vážný a celkově takový napjatý. 

"Co? Proč bys chodil domů?!" konečně se přestal věnovat počítači a zabodl do mě svůj intenzivní pohled.

"Stejně tady nemám co dělat a ty máš očividně nějakou práci," pokrčil jsem rameny. Byl jsem z toho smutný. Doufal jsem, že tady přijdu na jiné myšlenky. Ne, že budu ještě smutnější.

"Promiň," povzdechl si a došel až ke mně. Roztáhl jsem nohy tak, aby si mezi ně mohl vlézt a být mi tak co nejblíže.

"Půjdeme nahoru, co říkáš?" navrhl a já opatrně přikývl. Znovu jsem si prohlížel jeho tvář a znovu jsem se jí chtěl dotknout. A znovu jsem tomu odolal.

"Chceš tam snad odnést?" zasmál se, když jsem se stále nehýbal a nepřerušoval jsem náš oční kontakt. Uculil jsem se a to mu jako odpověď stačilo. Uchechtl se a za zadek si mě vyhodil do náruče. Docela to bolelo, ale nechtěl jsem kazit tuhle chvilku. Automaticky jsem mu obtočil nohy kolem boků a nechal jsem se jím nést. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a spokojeně jsem vdechoval jeho osobitou vůni. Na krku mu naskočila husí kůže, což mě opravdu potěšilo.

Moc jsem cestu nevnímal. Pouze jeho ruce na mém pozadí a rychle se zvedající hrudník. Pořád jsem nedokázal uvěřit, že se tohle děje. Že mě Tony opravdu nese v náručí do jeho pokoje, aby se se mnou vyspal. Tedy nevím, jestli se mnou chce spát, ale nevinné to podle mě nebude.

V době, kdy výtah zacinkal, už Tonymu docházely síly. Proto jsem přitiskl své rty na jeho krk. Začal jsem jemně líbat a okusovat jeho kůži. U toho jsem vnímal, jak sebou cukl a jak se zastavil v pohybu.

"Pete, fakt toho nech. Dneska bys to nezvládl. Mu-musíš se šetřit. Už tak sotva chodíš," dostal ze sebe zadýchaným hlasem. Nijak jsem mu na to neodpověděl, pouze jsem mu začal dělat cucflek. Na to už zareagoval prudkým vydechnutím veškerého vzduchu z plic. Znovu se někam rozešel a brzy jsem byl zády nalepený na nějaké rovné ploše.

"Mů-můžeš si za to sám," znovu ze sebe dostal a já se od jeho krku odtrhl. Než jsme se nadál, přitiskl své rty na mé a ještě více mě zády namáčkl na stěnu. Zalapal jsem samým překvapením po dechu, čehož využil a probojoval se jazykem do mé pusy. Začala válka jazyků, kterou jsem samozřejmě prohrál. Líbali jsme se hravě a zároveň dravě. Celé tělo se mi roztápělo a buňky se roztékaly. 

Cítil jsem, jak mi zase začíná být těsno v kalhotách. Stejně, jako to cítil Tony. Pousmál se proti mým rtům a zmáčkl mi zadek. Neudržel jsem v sobě hlasitý sten. Chtěl jsem pánví přirazit proti té jeho, aby konečně začal něco dělat. Jenže mě zrovna v tu chvíli pustil na zem a odtrhl se od mých rtů. Sladce se usmál a pohladil mě po tváři.

"Říkal jsem ti, že si za to můžeš sám. Dneska s tebou prostě spát nebudu. Ještě nejsi připravený. Takže teď hni tou svojí nádhernou prdelí a jde se koukat na film," oznámil mi, jemně mě políbil na rty a rozešel se směrem k obýváku.