Boy's Dream

Poprvé a naposledy?

"Nedělej si ze mě srandu. Nemám na to náladu," zavrčel Tony a já jsem dál brečel do svých dlaní. Chtěl jsem zůstat silný, ale nešlo to. Začalo mi docházet, že jsem tomuhle muži dal své poprvé. Někomu, kdo to vůbec neocení. Dal jsem mu ho a už to nemůžu vzít zpět.

"Přestaň kurva brečet a řekni mi, že už jsi předtím s někým spal," povzdechl si, ale stále měl nasazený nepříjemný tón hlasu. Nic jsem mu na to neřekl. Neměl jsem co.

"Neser mě a řekni mi, že tohle nebylo tvoje poprvé!" křikl a začal chodit po místnosti. Bál jsem se ho. Opravdu jsem se ho bál a chtěl jsem utéct.

Nevím, jak dlouho naštvaně chodil po ložnici sem a tam a jak dlouho jsem se dusil vlastními vzlyky. Vím jen to, že mě to neskutečně bolelo. Mrzela mě jeho reakce. Nevěděl, jak moc mi teď ubližoval. On na mě byl naštvaný, protože nemám žádné zkušenosti. 

"Jak jsi mi to mohl neříct?!" dál křičel. Snažil jsem si setřít slzy, ale kvůli návalu nových to bylo zbytečné.

"Om-omlouvám se," dostal jsem ze sebe mezi vzlyky. Cítil jsem se tak hloupě. Tak moc podvedeně. Takovou dobu jsem si přál, aby byl můj první on... Teď si přeji, aby to byl kdokoli jiný.

"Tak ty se omlouváš? Omluvy si strč do prdele," prskl a brzy na to odešel z ložnice. Po cestě nezapomněl prásknout dveřmi. Rozplakal jsem se ještě víc, ale už jsem nemarnil časem. S velkými obtížemi jsem si oblékl kalhoty a mikinu. Opatrně jsem vstal a rozešel jsem se ke dveřím. Potřeboval jsem odtud odejít a nějak dobu se nevracet.

Každý krok mě bolel a musel jsem chodit jako naprcaný kačer. To byla moje poslední starost. Potřeboval jsem se dostat co nejrychleji pryč. Nechápal jsem, jak se to mohlo tak rychle změnit... Ještě před chvílí jsem byl nejšťastnější člověk na světě a teď jsem se cítil využitě jako nějaká děvka.

Protože on tě jako děvku vidí...

Prošel jsem obývákem a našel jsem Tonyho-pan Starka v kuchyni, jak si nalévá panáka tvrdého alkoholu. Nedíval jsem se na něj a bez jediného slova jsem se vydal k výtahu. Slzy mi stále tekly proudem, ale už jsem to neřešil. V posledním týdnu jsem brečel snad nejvíc za celý můj život.

Přivolal jsem si výtah a čekal jsem, než přijede. Vždycky se mi zdálo, že je rychlý, ale zrovna dneska se mi čekání zdálo nekonečné. Konečně výtah cinkl a já se vydal dovnitř.

"Pete, počkej," ozvalo se za mnou povzdechnutí. Nereagoval jsem na to a zmáčkl jsem tlačítko nejspodnějšího patra. Pro moji smůlu to do výtahu miliardář stihl a zmáčkl tlačítko, aby výtah stál.

Nedíval jsem se na něj. Nedokázal jsem to. Tak moc mi ublížil. Dal jsem mu to nejcennější, co mám, a on se na mě naštval. 

"Promiň," šeptl a jemně chytil moji tvář. Couvl jsem dozadu a zakroutil jsem hlavou. Nechtěl jsem, aby se mě dotýkal. 

"Omluvy si strč do prdele," zopakoval jsem větu, kterou mi před chvilkou řekl. Prošel jsem kolem něho a znovu jsem zmáčkl tlačítko, aby se výtah rozjel. Tony-pan Stark však stroj znovu zastavil.

"Nemyslel jsem to tak," řekl klidným hlasem. Nežral jsem mu to. Je mi jasné, že myslel každé slovo smrtelně vážně.

"Pochopil jsem to. Jedu domů. Promiňte za problémy. Už mě to neuvidíte," prskl jsem na něj a sledoval jsem špičky svých bot. Znovu jsem měl oči plné slz. 

"Pete, proč mi zase vykáš?" povzdechl si a popošel pár korků, aby mi byl blíž. Automaticky jsem začal couvat. Nechtěl jsem. aby přerušil moji osobní zónu.

"Není to jedno? Stejně se už neuvidíme," řekl jsem lhostejným hlasem, i když mi to lhostejné nebylo. 

"Co to povídáš? Proč-proč bychom se neměli vidět?" zněl překvapeně. Musel jsem se tomu zasmát. Občas si myslím, že to já jsem ten starší a rozumnější.

"Protože tě nechci vidět," šeptl jsem polopravdu.

"Proč?" nechápal. Zakroutil jsem hlavou a kdybych se necítil jako největší špína světa, tak se tomu snad i zasměji.

"Divíš se? Když se na tebe podívám, tak mi jen připomínáš, co se stalo. Jak jsi mě využil a teď toho lituješ," dostal jsem ze sebe a rychle jsem si hřbetem ruky setřel nové slzy. Nechtěl jsem před ním brečet. Znovu...

"Využil? Lituji? O čem to kurva mluvíš?!" znovu se začal nervovat. Smutně jsem se pousmál a konečně jsem se mu podíval do očí. Vypadal opravdu vyděšeně. Někdo by měl dát tomuhle člověku Oskara.

"Kdybys to mohl vrátit. Kdybys věděl, že jsem byl panic... Udělal bys to? Vy-vyspal by ses se mnou?" zeptal jsem se ho, i když jsem už předem věděl odpověď. 

Jeho dlouhé mlčení mi potvrdilo moji domněnku. Znovu jsem si setřel nové slzy a naposledy jsem zmáčkl tlačítko nejspodnějšího patra. Výtah se dal do pohybu. Už jsem se nemohl dočkat, až odsud vypadnu.

"Pete-" 

"Neříkej mi nic. Nechci od tebe nic slyšet. Nechci, abys na mě mluvil," utnul jsem ho. Vím moc dobře, jak dobře umí používat slova. Znovu by se z toho vymluvil. Ví přesně kdy co říct, aby člověku polichotil, stejně tak umí slovy perfektně ublížit.

"Můžu ti to alespoň vysvětlit?" řekl i přes můj jasný rozkaz. Výtah se znovu zastavil a já měl chuť něco rozmlátit.

"Co mi chceš vysvětlit? Proč jsem takový hlupák, že jsem ti podlehl? Že jsem snil takovou dobu, že mé poprvé zažiju s tebou? Že jsem byl alespoň na pár minut šťastný? Nebo mi chceš vysvětlit, proč jsi mě využil? Tohle byla ta nejintimnější věc, kterou jsem kdy zažil a ty jsi se na mě za to naštval. Začal jsi na mě křičet, protože nestačí, že jsem si o sobě myslel, že jsem děvka. Ty jsi mi potvrdil, že jsem," vyjel jsem na něj a znovu jsem propadl v pláč. Byl opravdu zaražený a vyděšený zároveň.

Rozešel se ke mně a vtáhl mě do objetí. Snažil jsem se od něj dostat, co nejdál to šlo. Nepustil mě. Začal jsem mu bouchat do hrudi, ale ani tak mě nepustil. Pevně si mě drtil v objetí. Nakonec jsem to vzdal a začal jsem mu vzlykat do ramene. Také jsem ho objal a přál jsem si, aby veškerá bolest odešla.

"Promiň," šeptl mi do ucha a začal mě hladit po zádech. Bolest v jeho objetí začala ustupovat. 

A/N

Zdravím!

Moc děkuji za veškerou podporu! Ani nevíte, jak moc mě ta čísla těší! Za chvíli zde bude 10k přečtení! Nemůžu tomu uvěřit! ♥ Děkuji ♥

Na komentáře odpovím zítra. Omlouvám se, ale vůbec jsem nestíhala. Dneska jsem byla na výpravě, kde jsem ušla kolem 20 km a večer jsem ještě měla trénink na koních. Jsem ráda, že jsem něco stihla napsat ♥ Jdu teď spát, ale zítra odpovím ♥ Děkuji ♥

Marvel_corn ♥