Boy's Dream

Nevědění

Tony

"Steve-" snažil jsem se ho přerušit, ale vůbec to nepomáhalo. Dál pokračoval ve svém nesmyslném proslovu.

"Na co jsi vůbec myslel?! Víš, jak hrozně nezodpovědný to bylo?!" naštvaně se na mě díval. Moc se mu nedivím. Kdyby mi on sám řekl, že se mu líbí někdo v Peterově věku, asi bych se mu taky vysmál.

"Vždyť jsem ti říkal, že se nic nestalo," protočil jsem očima a myslel jsem to vážně. Začal jsem litovat, že jsem mu vůbec volal. Zase dělá z komára velblouda.

"To máš taky štěstí! Už tak jsi v háji! Proč jsi tam pro něj vůbec jezdil? Stačilo zavolat a dojel bych tam pro něj," dál se vztekal a mně to začínalo neskutečně srát. Nic jsem mu na to neodpověděl. Stejně odpověď znal. Místo toho jsem si zapálil cigaretu a alespoň trochu jsem se začal uklidňovat. 

"Chtěl jsi ho vidět. Přiznej to," procedil skrz zuby a pohrdavě sledoval cigaretu. Normálně bych nabídl, kdyby to nebyl vždycky slušný Steve.

"No a co?! Na tom není nic špatného," zamračil jsem se a znovu jsem si popotáhl. Byl jsem neskutečně naštvaný a cigareta mě vůbec neuklidňovala.

"To máš pravdu. Jenže ty jsi si ho odvezl domů a málem jsi ho ojel!" křikl mi do tváře a já automaticky uhnul pohledem. Co jsem mu na to měl říct? Má pravdu...

"Jenže když já za to nemohl-" chtěl jsem se znovu obhájit, ale byl jsem stejně jako předtím umlčen.

"Jo tak ty jsi za to nemohl?! A kdo? Ten šestnáctiletý kluk, který nemá rozum? Neházej vinu na něj!" křičel a opravdu byl naštvaný. Chtěl jsem si znovu popotáhnout, když mi cigaretu vyrval z ruky a hodil do koše.

"Kurva? Co děláš?" vyjel jsem na něj a chtěl jsem si zapálit další. To by mi ten exot nesměl vyrvat z ruky i krabičku, kterou následně vyhodil.

"Musíš se dát do pořádku. Víš moc dobře, že to není normální. Věř mi, přestaň dokud ještě můžeš. Radím ti jako nejlepší kamarád... Najdi si někoho-" 

"Dospělejšího? Tebe?" vypustil jsem ta slova dřív, než jsem si je promyslel. Stevovo čelist ztvrdla a já se bál, že mi každou chvíli vrazí.

"Jsi normální? Ty si myslíš, že to dělám kvůli tomu, že tě chci?! Jsem hetero, jestli jsi to ještě nepochopil. Nemám na tvoje sračky náladu. Vyřeš si to sám. Ale radím ti, vyřeš si to rychle," dořekl chladným tónem, otočil se ke mně zády a odešel z mého bytu. Věděl jsem, že bych ho měl zastavit a něco mu říct. Ale přes svoji hrdost jsem nemohl.

Jakmile odešel, musel jsem si nalít panáka. Pořád jsem přemýšlel o všem. Dokola jsem si přehrával náš rozhovor a musím uznat, že měl pravdu. Ve všem... 

Po dvou hodinách bloumání mi došlo, že to sám nevyřeším. Do roztřesené ruky jsem vzal mobil a najel na Petevo kontakt.

Me

Můžeš přijít?
Musíme si promluvit.

Hned jsem si začal nadávat do blbců. Takhle to mohlo vyznít jako nějaký rozkaz. To poslední co chci, je tlačit na něj. Pořád jsem koukal na zprávy a čekal jsem, kdy mi přijde odpověď. Nakonec jsem to nevydržel a raději jsem mu znovu napsal. 

Me

Samozřejmě chodit nemusíš,
pokud nechceš.