Boy's Dream

Děvka děvce neplatí

Opřel jsem si hlavu o Tonyho zpocené čelo, zavřel jsem oči a snažil jsem se popadnout dech. On se také potřeboval vydýchat. Pevně mě objímal, takže jsem na stále horké kůži cítil tlukot jeho srdce. Na tváři jsem měl unavený úsměv, který jsem rozhodně neskrýval.

Tony byl první, kdo se odtáhl. Sklonil se k zemi a začal si oblékat spodní prádlo. Samozřejmě jsem si ho prohlížel a nezapomněl jsem si skousnout ret, abych zahnal hříšné myšlenky. Další kolo už bych nezvládl.

"Obleč si zatím tohle, než ti přinesu tvoje oblečení," řekl Tony polohlasem. Vzal jsem si tričko, které mi podával, a oblékl jsem si ho. Můj úsměv se ještě zvětšil. Vonělo po něm...

"Jsi takový drobounký, že to máš jako šaty," zasmál se a přišel co nejblíž ke mně. Na tváři jsem cítil jeho trochu uklidněný dech.

"Nebo jsi ty moc velký," uculil jsem se. Tonymu v očích šlehly plamínky. Naklonil se k mému uchu a následně skousl ušní lalůček. Neudržel jsem v sobě zalapání po dechu.

"Před chvilkou sis na velikost nestěžoval," šeptl a odtáhl se ode mě. Celý jsem zčervenal a nic dalšího jsem neříkal.

"Tak pojď. Dáme si něco k jídlu," navrhl a já kývl hlavou na souhlas. Ani jsem si neuvědomil, jak velký mám hlad. Seskočil jsem na zem. Jakmile se mé nohy dotkly země, ucítil jsem v zadnici snad větší bolest než minule. Kdyby mě Tony nechytil, skončil bych na zemi.

Vystrašeně se mi díval do očí a mě ta jeho starostlivost zahřála u srdíčka. Nakonec si mě beze slov vyhodil do náruče a rozešel se se mnou do kuchyně. Po cestě jsem si opřel hlavu o jeho rameno a zavřel jsem oči. 

Uvědomoval jsem si, jak moc jsem šťastný. Hned na to jsem posmutněl.

Nebude to navždy. 

Tuhle větu jsem si posledních 24 hodin řekl snad milionkrát. Jednou ho přestanu bavit a vymění mě někdo jiný. Řekl mi to, takže bych se tím neměl trápit. Jenže já musím. I přes všechno před čím mě varoval, pořád doufám, že budeme mít šanci na normální vztah. Třeba jednou bude rád, že mě vidí. Třeba mě jednou nebude chtít jen na sex...

Tony mě posadil na židli u baru a sám šel do kuchyně. Zřejmě si nevšiml změny mé nálady. Bude to tak pokaždé? Budu pokaždé litovat, že jsem se mu poddal? 

Zahloubán ve svých myšlenkách jsem sledoval, jak Tony připravoval večeři. Začal jsem ztrácet pojem o čase. Proto mě překvapilo, když se přede mnou objevil talíř s jídlem. 

"Děkuji," poděkoval jsem a falešně jsem se usmál. Napíchl jsem na vidličku rajče a pomalu jsem si ho vložil do úst. Uslyšel jsem povzdechnutí. Možná neschovávám mojí špatnou náladu tak dobře, jak jsem si myslel.

"Co se děje tentokrát?" zeptal se Tony a sedl si na židli vedle mě. Musel jsem si rychle vymyslet nějakou výmluvu. Nemůžu mu říct, že čekám na to, až se do mě zamiluje. Což se nikdy nestane.

"Já jen..." snažil jsem si koupit čas. Začal jsem přemýšlet, co mu budu moct říct a zároveň mu nebudu lhát. Thanose vytahovat nebudu. Snažím se na toho týpka vůbec nemyslet. O Flashovi mu stále říct nemůžu. Sebral by mi ten úžasný nový oblek. 

Najednou mi to došlo. Napadlo mě řešení, jak vyřešit alespoň jeden můj problém...

"Když už tohle děláme..." začal jsem, ale nevěděl jsem, jak mu to říct tak, aby to nevyznělo blbě. Nakonec jsem došel k názoru, že to vždycky bude znít blbě.

"Prostě máš hodně peněz, takže ti to chybět nebude... Napadlo mě, jestli-jestli bys... Mi-mi nemohl za to spaní-"

"Platit?!" dořekl za mě. Byl jsem ticho. Nedokázal jsem se na něj podívat. Srdce jsem měl až v krku.