Boy's Dream

Dlaždice pro horká těla

Tony

"Ty vole, kdyby ses teď slyšel," řekl jsem se a začal jsem se nekontrolovatelně smát. Rukou jsem se zapřel o zábradlí, abych nespadl. Z téhle výšky by mě to zabilo.

"Nedělal jsem si srandu. Prostě jsi do něj zamilovaný až po uši," ohradil se Steve, který se vůbec nesmál.

"Tak jsi musel něco pít. Jsi ožralý a meleš sračky," řekl jsem pevným hlasem. Chudák se asi ožral jako prase a já jsem zavolal v nevhodnou chvíli.

"Co to meleš? Vždyť víš, že se nemůžu ožrat. Prostě si to přiznej. Miluješ ho," tvrdil dál Steve a já okamžitě začal kroutit hlavou na nesouhlas. Sice mě neviděl, ale i tak jsem to musel udělat.

"To je tak absurdní. Proč bych ho do háje miloval? Je to děcko," snažil jsem se bránit vším, čím se dalo. Nemůžu ho milovat. Co to vůbec je? Nějaká sračka pro naivní blbce.

"Pro tebe není děcko. Vysvětlil jsi mi to tolikrát, že jsem tomu začal věřit i já. Jsi do něj zamilovaný," pokračoval ve svých chytrých blábolech.

"No tak možná pro mě dítě není. To neznamená, že ho miluju nebo další takovýhle sračky. Prostě se mi líbí a to je celé," začínal jsem být podrážděný. Samozřejmě, že ho nemiluji. Láska neexistuje. Je tu nějaká přitažlivost, ale to je vše. 

"Jo a taky se bojíš, že se ho bude dotýkat někdo jiný. Že už se na tebe nepodívá tím způsobem, jakým se na tebe kouká. Líbí se ti jeho humor, jiskřičky v očích-" začal opakovat věty, které jsem mu před chvilkou řekl.

"Stačí! Už nic neříkej. Chápeš to špatně," odsekl jsem. Opravdu mě štvalo, že si tohle myslí. Ať si říká co chce, podle mě je buď ožralý nebo zfetovaný.

"To ty jsi ten, co to nechápe. Ty si to jednou uvědomíš, pokud ho do té doby neztratíš," kladl mi na srdce další sračky.

"To bys byl rád ne? Abych ho navždy ztratil," řekl jsem nepříjemně a hned jsem toho zalitoval. Steve je jediný, komu můžu říct vše. Zvedl mi to i teď večer a i po tom, co se stalo posledně, tu pro mě je.

"Promiň," omluvil jsem se mu. Nikdy jsem se neomlouval. To jen Peter se omlouvá až přehnaně. Možná, že to na mě přenesl. Proč na něj zase myslím?

"Nebyl bych rád," povzdechl si po chvilce ticha. Teď jsem byl já, kdo byl absolutně překvapený.

"Cože? Už od začátku jsi proti tomu. Celou dobu mi do hlavy meleš ty sračky o zákoně, mám kvůli tobě pocit, že jsem kus hovna... A teď bys nám to přál?" vysmál jsem se mu. Teď definitivně potvrdil, že si něco dal do pití.

"Jenže teď je to jiné," znovu si povzdechl. Poslouchal jsem, jestli bude pokračovat. Ale on nic neříkal.

"V čem?" pobídl jsem ho netrpělivě. Někdy mě štve, jak moc je chytrý. 

"Protože ho miluješ. Nikdy jsi nikoho nemiloval... Dělá tě šťastným a očividně to dělá šťastné i jeho. Pořád se mi to nelíbí, pořád je to nezákonné a pořád vám to neschvaluji, ale není to moje věc. Chci, abys byl konečně šťastný. Za všechny ty roky si to zasloužíš. A pokud ti k tomu má pomoct šestnáctiletý kluk, tak vám to, ač nerad, musím přát," vysvětloval mi. Pozorně jsem ho poslouchal a na konci jsem měl v těle zvláštní pocit. V očích jsem měl slzy, srdce mi bilo rychleji než normálně a po celém těle mě mrazilo. Je tohle dojetí?

"Nemiluji ho. Promiň, budu muset jít. Děkuji ti za radu neradu," začal jsem se s ním loučit trochu hruběji, než by si zasloužil. Nechtěl jsem, aby poznal, že jsem z jeho proslovu naměkko. Dělal by si ze mě ještě dlouhou dobu srandu.