Boy's Dream

Jeden drink neublíží

Večer přišel rychleji, než jsem čekal. Zničeho nic jsem stál před domem člověka, který byl už od prvního setkání můj nepřítel. Ned stál hned vedle mě a vůbec se nezdál nervózní. Za to já to viděl černě. Očekával jsem nějakou boudu. Nevěřím tomu, že by nás jen tak pozval.

Zaťukali jsme na hezké dveře a počkali jsme, co se bude dít. Už z venku to vypadalo, že je Flash z dost bohaté rodiny. O takovém domě jsem si mohl nechat zdát.

"Tak jste přišli jo? Pojďte dovnitř," řekl majitel domu hned, co otevřel dveře. Falešně jsem se usmál a obešel jsem Flashe. Můj odhad se potvrdil. Opravdu jsou bohatí. Všechno uvnitř bylo na první pohled drahé a všechno vypadalo, že dnešek nepřežije. Párty už byla v plném proudu a nejeden člověk měl v krvi alkohol.

"Co budeme dělat?" zeptal jsem se Neda. Nevím, co se na takových akcích dělá. Nikdy jsem na párty nebyl. Byl jsem opravdu rád, že jsem si vzal normální oblečení a ne nějaké slavnostní. Sice jsem si chtěl vzít něco slušnějšího, ale pro tetu by to bylo moc nápadné. Řekl jsem jí, že jdu k panu Starkovi. Nechci jí lhát, ale pravdu jsem jí taky říct nemohl. Nikdy by mě nepustila.

"Půjdeme tancovat," navrhl a já hned zakroutil hlavou. Tancovat určitě nebudu. Místo toho jsme zamířili do kuchyně, která byla plná červených kelímků s pochybnou tekutinou uvnitř. Sedl jsem si na vysokou barovou židli a Nedovi jsem rukou ukázal na taneční parket. Nechci ho tu brzdit, když se chce bavit, zatímco já ne.

Pochopil to a brzy jsem v kuchyni zůstal sám. Opravdu jsem litoval, že jsem sem šel. Všichni se bavili a já? Já jsem se nudil k smrti. Navíc jsem se pořád bál, jaké nebezpečí tu na nás čeká.

"Ahoj! Co tu děláš tak sám?" ozval se vedle mě příjemný hlas a já se hned za majitelem otočil. Díval jsem se na kluka, který musel být o pár ročníků výše, než já. Byl to takový ten klasický hezounek, na kterého všechny holky letí. Vůbec jsem nechápal, že se se mnou vůbec baví.

"Ehm... Ahoj. Hlídám pití?" snažil jsem se zavtipkovat a fungovalo to. Neznámý člověk se zasmál a sedl si na židli vedle mě.

"Tak to máš důležitou práci. Jmenuji se Wade," usmál se na mě a podal mi ruku. Usmál jsem se na něj zpět a potřásl jsem si s ním.

"Peter," představil jsem se také. Nastala chvilka ticha mezi námi. Hudba řvala přes celý dům, takže to tak trapné nebylo.

Wade vzal do ruky dva červené kelímky a jeden mi podal. Zakroutil jsem hlavou. Nechci pít. Nejsem takový.

"Nebuď suchar a napij se. Tamhleta holka se na tebe dívá a je jasný, že tě chce. Dodá ti to odvahu," zasmál se můj společník a já se hned podíval na dívku, kterou mi ukázal. Opravdu mě sledovala. 

"Já-já nevím," pořád jsem váhal. Rozhodně jsem si s tou holkou nechtěl nic začínat. Ale možná by mi uvolnění pomohlo od alkoholu pomohlo.

"Dělej," trval na svém Wade a já to vzdal. Převzal jsem si od něj červený kelímek a jeho obsah jsem do sebe hodil.

Okamžitě jsem ucítil, jak mi alkohol ničí všechny buňky v krku. Zároveň to ve mně zažehlo oheň, který jsem nikdy necítil.

"Tak co?!" křikl cizinec nahlas, abych ho slyšel. Někdo tu hudbu znovu dal hlasitěji.

"Asi-asi dobrý," pokrčil jsem rameny. Wade se zasmál a podal mi další kelímek.

"Nemyslím si, že je to moudrý," zakroutil jsem hlavou. Ale hnědovlasý kluk si nedal říct.

"A já si myslím, že máš pít!" zasmál se a sám se znovu napil. Nic to s ním nedělalo, takže jsem usoudil, že i já budu v pohodě. Napil jsem se tedy znovu.

Tentokrát jsem začal kašlat. Měl jsem krk rozdrážděný a opravdu to hrozně pálilo. Wade se mi smál, ale nakonec mi podal kelímek s vodou. Vděčně jsem se napil a cítil jsem se mnohem lépe.

"Co jsi tu dělal tak sám?" zeptal se Wade znovu a přišoupl si židli blíž k té mé, abychom nemuseli tolik křičet. 

"Nevím. Nechci se bavit," řekl jsem pravdu. Ani nevím, proč jsem to řekl. Chtěl jsem si to nechat pro sebe.

"Tak se bavit jdi! Kámo, ta holka je z tebe úplně vlhká," začal se Wade smát, ale já jsem zčervenal.

"Nechci s ní nic mít," zamračil jsem se. Nevím, co se všem na holkách tak líbí. 

"Ale copak?! Ty už někoho máš?" nechápal ten kluk a znovu mi podal kelímek s alkoholem. Mozek křičel, ať to nedělám. Už tak jsem pil až moc. Přesto jsem si potřeboval dodat sebevědomí, které mi alkohol mohl dodat. Nakonec jsem se napil.

"Ne... Teda mo-možná! Nevím," začal jsem se smát a Wade se spokojeně usmál. Najednou mě napadl geniální nápad.

"Půjdeme tancovat! Dělej! Jdeme," vyskočil jsem na nohy a málem jsem ztratil balanc. Můj nový kamarád mě naštěstí chytil, takže jsem nikam nespadl.

"Jsi si jistý? Zdá se mi, že se trochu motáš," smál se Wade a já jsem se zamračil. Neví, o čem mluví. Určitě je opilý a sám se motá.

"Ticho! Jdeme tancovat!" zatáhl jsem ho za ruku a táhl jsem ho k obýváku, který svítil všemožnými světýlky.

Zatáhl jsem nás až doprostřed parketu a zavřel jsem oči. Začal jsem se kroutil to rytmu hudby a opravdu jsem se bavil. Oči jsem zase otevřel. Wade jen stál a zaraženě mě sledoval. Nakonec mě za ruku zatáhl mimo střed dění. Stáli jsme u stěny obýváku a já znovu začal tancovat. Nijak jsem neřešil, proč to udělal.

"Tancuj!" křikl jsem na něj a usmíval jsem se. Cizinec se ale stále nehýbal. Pokrčil jsem rameny a znovu jsem nechal hudbu, aby ovládala celé mé tělo. Když nechce tancovat, tak ať si netancuje. 

Dost jsem se lekl, když jsem ucítil ruce na bocích a teplý dech na krku. Ani jsem se nemusel otáčet a věděl jsem, že se na mě zezadu tiskne Wade.