Boy's Dream

Čisté tělo, čistá mysl

Zhluboka jsem se nadechl a odemkl jsem dveře od bytu. Doufal jsem, že teta spí nebo pracuje. Nechtěl jsem, aby se ptala na moji kulhavou chůzi. Nevím, jak bych jí to vysvětlil. Bohužel jsem takové štěstí neměl.

"Ahoj! Jak To šlo u pana Starka?" ozvalo se z kuchyně.

Jo dobře. Jen mi strčil svýho...ehm... do prdele. 

"Nic zajímavého," zavolal jsem zpět a zul jsem si boty. Batoh jsem nechal u dveří a vydal jsem se za tetou.

"Co potřeboval probrat?" zeptala se mě teta, která seděla u stolu a popíjela svojí kávu. Usmál jsem se na ni a po dlouhé době jsem se usmál opravdově.

"Jen nějaké technologické blbosti. Nerozuměla bys tomu," zalhal jsem jí a také jsem se posadil ke stolu. Sice jsem si chtěl jít lehnout a hlavně se předtím konečně osprchovat, ale s tetou jsem si dlouho nepopovídal.

"Co v práci?" načal jsem jiné téma. Nechtěl jsem se bavit o Tonym a o tom, co se stalo dneska. Sám mám co zpracovávat a teta se to stejně nikdy nedozví. Stejně jako se to nedozví nikdo.

"Domluvila jsem si přesčasy," šeptla a napila se kávy. Zamračil jsem se. Tohle se mi vůbec nelíbilo.

"Vždyť už teď pracuješ víc, než bys měla," připomněl jsem jí. Povzdechla si a smutně se usmála.

"Víš, že peníze nerostou na stromech."

"Vím, ale i tak bys neměla tolik pracovat. Vždyť máme peněz dost," stále jsem se mračil. Chudák posledních pár měsíců pracuje co může. Dost ji to ničí. Má propadlejší tváře a téměř neustále kruhy pod očima.

"Zvedli nájem," vypadlo z ní, "ale neměl by ses tím zabývat. Nemusíš si jít dělat věci do školy?"

"Ne! Nepotřebuji. Zabývat se tím budu! Bydlím tu s tebou, takže to je i moje věc. Co si o sobě ten člověk myslí? Zase zvedat nájem? Už tak tomu zloději dáváme až moc," rozčílil jsem se. Kdyby mě nepálil celý zadek, tak bych se i zvedl.

"Pete, nemáme na výběr. Nemůžeme jít na ulici."

"A co moje stáž? To nemáme nějaké peníze odtamtud?" vzpomněl jsem si. Nedopustím, aby pracovala ještě víc.

"Víš moc dobře, že tam jsi zadarmo," povzdechla si.

"Prostě si ty přesčasy brát nebudeš. Uvidím, co se s tím dá dělat," řekl jsem pevným hlasem a co nejnormálnější chůzí jsem se vydal do koupelny. 

Snažil jsem se uklidnit. Byl jsem opravdu hrozně naštvaný. Mrzelo mě, co všechno musí teta obětovat, aby zaplatila nájem. Zatímco jsou lidé, kteří neví co s penězi. Mezi nimi i Tony...

S bolestným skučením jsem se svlékl a vlezl jsem do sprchy. Zapnul jsem vodu a nechal jsem na své tělo dopadat kapky vody. Postupně jsem se uvolnil a smyl ze sebe všechny starosti. Vyčistil jsem si myšlenky i tělo. 

Po sprše jsem si konečně šel lehnout. Podíval jsem se na mobil, ale neměl jsem na něm žádnou zprávu. Přemýšlel jsem, jestli mám dát vědět Nedovi o tom, co se mezi mnou a Tonym stalo. Nakonec jsem se rozhodl, že si to nechám pro sebe. Sice bych mému nejlepšímu kamarádovi svěřil i vlastní život, ale tohle tajemství by mělo zůstat jen mezi mnou a Tonym.

Zavřel jsem oči a snažil jsem se usnout. Hned jsem věděl, že mi něco chybí. Vypracovaná hruď o kterou bych si opřel hlavu. Teplá paže, která by mě tiskla k majiteli. Objetí, které by mě ochraňovalo před hrůzami noci. Tonyho tělo přitisknuté na to mé...

***

Doufal jsem, že ráno bolest zadku zmizí. Tato naděje mě opustila hned, co jsem se ráno zvedl. Málem jsem spadl na zem, jak moc to bolelo. Už teď jsem se bál, jak přežiji celý den ve škole. Jestli někdo něco pozná, tak jsem v háji.

Ze skříně jsem si vytáhl oblečení a došel jsem se do ložnice převléct. Už převlečený jsem si stoupl před zrcadlo s tím, že si pokusím upravit vlasy. Opravdu hodně jsem se lekl, když mě zaujaly fialově-červené modřiny. 

"Ne, ne, ne! Kurva!" neudržel jsem v sobě. Panikařil jsem a nevěděl jsem, co budu dělat. Jako první mě napadlo, že bych mohl použít nějakou tety kosmetiku. 

Ze skříňky jsem vytáhl její tašku plnou šminek. Snažil jsem se mezi hromadou samých blbostí najít něco, co by mi pomohlo. Nakonec jsem usoudil, že tomu vůbec nerozumím a že tudy cesta nepovede.

Vrátil jsem se tedy do pokoje a vyházel jsem celou skříň. Neměl jsem jediný kousek oblečení, který by mi zakryl krk posetý cucáky.

Napadla mě poslední věc a už teď jsem věděl, že to nedopadne dobře. Vydal jsem se do tety pokoje. Otevřel jsem její skříň a doufal jsem v zázrak. Už jsem to pomalu vzdával, když jsem si všiml tetina svetru. Byl černé barvy, za což jsem byl více než rád. Lepší než růžová. Neváhal jsem a svetr jsem si oblékl. Dost jsem si oddychl, když mi límeček schoval památky po včerejší noci.

Kulhavým během jsem se dostal na ulici. Ned už na mě nečekal. Nejspíš jel do školy sám. Vzal jsem si své kolo a co nejopatrněji jsem na něj nasedl. Bolelo to, ale neměl jsem na výběr. Pěšky jsem jít nemohl, protože škola začínala za několik minut a nestihl bych to.

Vyjel jsem směrem ke škole se srdcem v krku, bolestí v zadku a v dámském svetru.