Zpoutání [Dokončeno]

2.

Oči mám pořád zavřené, nemám sílu je otevří.
Slyším jak někdo pomalými kroky směřuje ke mě a otevírá zrezavěnou klec. Odepl mi ledový řetěz z krku, bere mě do náruče a odnáší pryč z mé klece.

Probudil jsem se na měkkém šedém gauči, zachumlaný v dece a před sebou misku s vodou. Vytáhl jsem ruce z deky a natáhl se pro misku, ale jsem až moc slabí na to abych ju zvedl a napil se.

Začal jsem nahlas vzlykat s ryzikem, že mě můj pán uslyší a znova zbičuje, ale já už to nemůžu dál zadržovat. Propukl jsem v hystericky pláč a sklopil uši co nejvíce to šlo a ocas stáhl pod sebe.

Jakmile jsem uslyšel rychlé kroky, ztichl jsem a začal kňučet v omluvném gestu.
Můj pán ke mě přišel a odhrnul deku, která zakrývala můj obličej.

Zvedl jsem hlavu a poprvé spatřil člověka, který mě odtamtud vytáhl. Kluk tak ve věku 18 let, černé vlasy svázané v poloculíku, pronikavé zelené oči, jemná pleť bez náznaku akné a klidný úsměv. Nevěřím tomu, že on mě týral hlady a bičoval.

,,Na tady máš" řekl a přisunul misku ke mně. Ten hlas nepatří mému pánovi je úplně jiný než ten, který jsem slíchával při bičování.

Je jemnější.

Zvedl misku a přiložil mi ji ke rtům. Zaváhal jsem ale nakonec vypil polovinu. Položil ji na konferenční stolek za ním a podal mi suchý rohlík ,,promiň, víc ti zatím dát nemůžu. Máš skažený a stáhlí žaludek, mohlo by ti být špatně " Kývl jsem a zakousl se po dlouhé době do něčeho stravitelného.

,,Umíš mluvit?" zeptal se když zbíral drobky po rohlíku ,,a-ano pane" zakoktal jsem se a sklopil hlavu.

Natáhl ruku ve snaze mě pohladit, ale já se lekl, že mě chce udeřit a tak jsem sklopil uši a křečovitě zavřel oči.
Jeho ruka spočinula na mém levém uchu a lehce ho pohladil. Teď zasáhl můj kočičí instinkt, zorničky se mi stáhli do svislé úzké linie, vytasil drápky a plácl ho přes ruku. Rychle se odtáhl a podíval se na svou dlaň, kde spočívali tři velké škrábance.