Zpoutání [Dokončeno]

59.

Náštěvní hodiny skončily a já s Nateem jedem do nákupního centra pro nábytek a oblečení pro miminko.
Ještě než jsme opustili prostor nemocnice, stavili jsme se za Tarou, která nám vše ohledně starání o miminko vysvětlila.
Nejspíš čekám kluka, kterého budu mít čtyry roky v péči a pak ho odevzdám do vedlejšího města výcvikové škole pro hybridy. Tam Neka stráví 8 let a nakonec je rozvezou do útulků a prodají nebo vydraží.

Cestou jsem si zjistil všechny informace, které mi trhají srdce. Moje dítě bude prodáno cizímu
člověku, který ho bude zneužívat a kdo ví co ještě. Co bych dal za to abych ho ušetřil od toho trápení.
Potrat by byl bezbolestný jak pro mě tak i pro něj. Nenarodit se do světa plném utrpení a nespravedlnosti je to největší osvobození.

Nakoupili jsme skříň, malou postýlku, kočárek, hračky, pár kusů oblečení a hygienické potřeby s lahvičkama na sunar. Všechno jsme vybalili a nábytek poskládaly a dali do ložnice.

Zmoženě se posadíme na postel a pozorujeme dětský koutek.
,,Už se nemůžu dočkat" vydechne a povalí mě. Ležíme vedle sebe a mlčky si hledíme do očí. Lehce sebou škubnu, když položí ruku na můj bok a zatlačí. Lehnu si na záda a nechám Natea aby dal ruku pod tričko a hladil moje bříško. ,,Miluju tě" šeptnu a smutně mu kouknu do očí.
,,I já tebe"  nakloní se nademne a políbí mě. Jemný a krátký polibek plný emocí. Odtáhne se a s milím úsměvem mě vezme do náruče a sám si lehne. Položí mě na jeho hruď a přitáhne do obětí. Ani jeden z nás nemá potřepu narušit ticho tohohle pokoje. Mě stačí slyšet tlukot jeho srdce a on moje předení. Pro jistotu obmotám ocásek okolo jeho pokrčené
nohy a podlehnu spánku.