Zpoutání [Dokončeno]

46.

Chytím Mattyho za rameno a prudce ho otočím oblyčejem ke mě. ,,ježiši~"
Vydechne Nate a chytí se za pusu. Nemám slov. Chci něco říct, ale nejde to, jako bych stratil hlasyvky. Natáhnu ruku a prstem přejedu po zakrvaveném obvaze, co má obvázaný kolem očí. Rovzlykám se a prstem přejedu po jeho popraskaném spodním rtu. Škubne sebou, ale zůstane hlavou natočený ke mě. Nehne se. Nesklopí ouška, nestáhne ocásek ani hlavou neotočí. Jako by byl mrtvý.

Kapka krve z obvazu sjede po jeho tváři. To jsou slzy? Nemůžou. Vzlyká, ale ani jedna slza neuteče jen kapky krve. Ouška má ulepená od červené tekutiny a jedno má dokonce natrhlé.
Klepe se, klepe se stejně jako já před pár týdny. Je bledý a vychrtlí.

Začnu rychle couvat až narazím do zdi a spadnu na kolena. Nate mě stihl chytit dřív než bych si rozbil hlavu o ledovou podlahu. Můj pohled je pořád upřený na jeho tělo bez náznaku života. Nechápavě otáčí ouškama a hlavou do všech stran, od kud jde slyšet hluk. ,,P-prosím" zaskuhrám a ukážu na Mattyho. Nate se semnou rozejde k němu, ale já to nevydržím a pověsím se Mattymu kolem ramen. Pevně ho obejmu a ještě víc se rozbrečím. Cítím, že z těch návalů vzpomínek a bolesti brzy omdlím.  Mattymu se podlomila kolena. Opřu ho o sebe a naštvaně kouknu na brečícího Sebastiana, který se povídá z Nateem. Nate ho obejme a ukáže na nás dva. Sebi se k nám rozejde a chytí Mattyho. ,,Nešahej na něj!" prsknu a víc si ho k sobě přimáčknu. ,,Niki, dej mu Mattyho. On za nic nemůže. Neudělal to a ani by nikdy neudělal." nedůvěřivě kouknu na oba a pak na Sebiho. Nehybného Mattyho mu předám a sám vylezu do Nateovi náruče. Opřu bradu o jeho rameno a omdlím.