Zpoutání [Dokončeno]

76.

O rok později

,,Tata" zažvatle malé koťátko zrovna, když se ho snažím přebalit. Jeho první slůvko. Táta. Štěstím se mi do očí nahrnou slzy. To není možný. Konečně jsem se dočkal.
,,Sebi, Matty! Tobi řekl první slovo!" Rozkřiknu se do domu a zbrkle políbím Tobiho na čelíčko. Zahihňá se a znova začne kousat špičku svého ocásku. ,,Tak ses dočkal" leknutím nadskočím a už okolo ramen mám obmotanou Sebastianovu ruku.
,,Pojedem to říct Nateovy, že jo?" smutně mňouknu a sklopím ouška. Dobrá nálada je tam tam.
,,No, dneska asi ne. Budu muset za chvíli jet do práce, ale zítra ráno mužem vyrazit" mile se usměje a natáhne ruce, do který položím moje koťátko. ,,Kdo je strejdův šikovný kluk?" lehce ho začne drbat za ouškama. Po chvilce jde slyšet jen spokojené vrnění a sem tam sladké mňouknutí. ,,Nojo, tady v tom je po tatínkovi." žďuchne do mě ramenem a odejde do obýváku.

Má pravdu. Po večerech nic jiného nedělá než nás oba má na klíně a drbe nás za ušima. Nad tím se jen uchechtnu a rozestelu postýlku. ,,Sebi dej ohřát mlíko." ,,Nebude třeba" vejde do místnosti se spícím miminkem a hned ho uloží do postýlky. Jak sladce spinká. Tak klidně a bezstarostně.

,,Kde je vůbec Matty?" zeptám se hned jak vejdem do obýváku. ,,Trucuje" ukáže na zavřené dveře od Sebiho ložnice. Nechápavě nakloním hlavu a čekám co z něj vypadne. ,,Závidí na tebe, protože chce dítě. Už tolikrát jsem mu vysvětloval, že je alfa a ty otěhotnět nemůžou." povzdechne a promne si kořen nosu. ,,A co kdybychom sehnali nějakou omegu?" vyhrknu nadějně, ale podle jeho výrazu to byl asi špatný nápad.
,,Výš jak by to tady vypadalo, kdyby sem přibyly další kočky? Tolik rukou na drbání zase nemám." oba se lehce zasmějem, ale hned na to nastane trapné ticho. ,,Ani nevím, co bude s tebou a Tobim." ,,A co by bylo?" nechápu ,,Mám vás tu nezákoně. Kdybych to měl udělat tak jak se má, oba byste teď leželi v kleci nějakého útulku a to nedopustím." zděšeně zvednu hlavu a hltám každé slovo. ,,Je to vlastně jako bych vás ukradl, ale dneska po práci jedu za nějakým chlapem, který tomu prý rozumí a dokáže vyřešit i to abysme nemuseli Tobiho dát pryč. Kdo ví, co je na tom všem vůbec pravdy." přitáhne si mě na klín a obejme. ,,a to, že jsem tady jim musíš říct?" utřu si první stékající slzu a opřu hlavu o jeho rameno. Nechci jít do útulku. ,,Kdyby na to někdo přišel tak já jdu do vězení a kdo ví, co by se stalo s váma. Bylo by to v pořádku, ale nestihl jsem to všechno zařídit ještě, když tady Nate byl."