Zpoutání [Dokončeno]

9.

Lehl jsem si a pozoroval strom, který se tyčil nad námi. Sem tam se hejbla větvička kvůli ptáčkům, kteří po nich poskakovali jako nezbedné děti.

Slunce pomalu zapadalo za obzor a mě začínala být zima. Chtěl jsem se zvednout do sedu, ale zastavila mě křečovitá bolest v podbřišku.

Nate si toho nejspíš všiml a tak mě zvedl a posadil sobě na klín. ,,Děje se něco?" Zeptal se a jemně mi palcem pohladil tvář. ,,Ne" šeptl jsem a odvrátil zrak.
,,Lhaní ti moc nejde. Ať je to cokoliv pomůžu ti"

Sotva to dořek, chytila mě taková křeč až jsem zakňučel a zaryl drápky do Nateovi ruky, kterou má obtočenou kolem mého pasu.

,,Tohle se mi nelíbí, radši tě vezmu k doktorovi" Ne, Já nechci! Mám z doktorů strach. Vadí mi tolik bílé barvy, zápach v čekárně a to ticho - ticho před bouří.

Zvedl se a odnesl do auto kde mě připoutal. Obešel auto, sedl si za volant a nastartoval.
,,Já tam nechci" Odvážil jsem se zaprotestovat ,,Proč? Oni ti neublíží ale pomůžou" ,,Vadí mi když na mě šahají těma slizkýma rukavicema" Nad tou představou mi naskočila husí kůže.

Znova mě zabolel podbřišek, křečovitě jsem zavřel oči, ale i přes to mi uteklo pár slz.

Nate zaparkoval před nemocnicí. Chtěl mi pomoct z auta, ale já na něj vycenil zuby a zasyčel. ,,Niki neboj se, oni ti pomůžou od té strašné bolesti"

Nechtěl jsem jít, ale ta bolest byla nesnesitelná až se mi ruce sami zvedli a natáhly se k Nateovi.

Vešli jsme do čekárny kde nikdo nebyl. Nate se mnou v náručí došel ke dveřím a zaklepal.
Zmocnila se mě panika, jedinému komu dovolím na mě sahat je Nate.
Na uklidnění jsem se zakousl do Nateovi tkaničky od mikiny.

Doktorovi nějakou tu dobu trvalo než nám otevřel ,,Dobrý den, pojďte do vnitř" Zdvořile nás přivítal postarší pán s brýlemi a knírkem. ,,Copak vás trápí?" Zeptal se a odvrátil pohled od monitoru, na kterém něco furt psal.

,,Mému koťátku dneska začal bolet podbřišek až z toho dostal křeče."
On mě nazval koťátkem? Nebudu lhát, docela mě to polichotilo, určitě se teď červenám až na prdeli.

,,Položte ho na lůžko, hned se na něj kouknu" Nate mě položil a než se zvedl zašeptal mi do ouška ,,neboj se"

Se strachem v očích jsem se na Neta podíval a pak uviděl doktora blížícího se k mému lůžku.