Zpoutání [Dokončeno]

62.

,,J-já se jdu obléct" už jsem se zvedal, ale to by mě Nate nesměl vyzvednout a uvěznit v náručí. ,,Nemusíš, stejnak tě potřebuji nahého" řekla v klidu.
Jak já tu Taru nesnáším. Zavrčím a mrsknu Natea ocasem přes oblyčej.

,,Ale noták" vydechne a položí mě zpátky na gauč, kde přes sebe okamžitě přehodím deku a schovám se pod ni. ,,Niki....neboj, jenom se kouknu jestli se všechno správně vyvíjí." sedne si ke mě a pohladí můj vyčuhující ocásek. Dobře, ale nezaručuju, že výjde z domu bez jediného škrábance.

Vylezu a deku odložím. ,,Tak je hodný kocourek" pošeptá mi Nate a podrbe za krkem. Usměju se a přivřu očka, tohle bych si nechal líbit. ,,Lehni si na záda" řekne Tara. Jakmile tak udělám, začne mi prohmatávat uzliny. Jede od krku až k tříslům. ,,Dej ty ruce pryč." zuřivě zašeptám, ale ona se jen zamyšleně ušklíbne a pokračuje v prohlídce.

Lehce mi prohmatá bříško a nakonec ruce nechá na mých bokách. 
,,Všechno vypadá v pořádku, ale podle už teď roztažené pánve to vypadá, že porod se blíží" usměje se. 
,,A-a bolí to?" mám strach.
,,Neboj, všechno bude v pořádku"
Proč mi neodpověděla. Znamená to, že porod bolí? Z pusi se mi utvoří podkovička a hned na to po tváři tečou szly.

Oba se otočí a aniž by něco veděli, rozejdou se směr kuchyně. V půli cesty je zastaví hlasitý vzlyk, který mi utekl. ,,Neplakej" rozeběhne se za mnou a zababušený v dece mě vyzvedne do náručí. Políbí mě na čelo a spolu se rozejdem vyprovodit Taru, která se kvůli mě nechtěla zdržet ani na kafe. ,,Tak ahoj Niki a hlavně žádný stres" zamává a odejde.

,,Nechceš se trochu prospat?" přitulí se. Jen nepatrně kývnu a zabořím hlavu do jeho hrudi. Výjde schody a otevře ložnici, kde mě položí na postel. Sundá ze mě deku a navlíkne mi triko a boxerky. Zakryje peřinou, ale než se stačí zvednout chytím konec jeho trika. ,,Prosím buď tady"
Mňouknu. Zaleze pod mou peřinu a přitáhne si mě do obětí. Hned jak začal pobrukovat melodii smutné písně, jsem se slzama na krajíčku usnul.

***

Probudil mě zvonek a velká rána. Vymrštím se do sedu a než stihnu sejít schody zaslechnu Nateuv křik. Bezhlavě vlítnu do chodby a rozkřiknu se na nějakého chlapa, který mlátí ležícího Natea ,,Nech ho být" přestane a pomalu se na mě otočí
,,Tati?"