Zpoutání [Dokončeno]

56.

,,Ahoj" mňouknu mu u kočičího ouška, které následně hravě olíznu.
Vylezu za nima a sednu si Sebimu na stehna. Chytím Mattyho kolem pasu a začnem se k sobě lísat. Oba předeme a mňoukáme jak o život. ,,Mám pro tebe dárek" odtáhnu se a z poza zad vytáhnu bílou kuličku. Chtěl jsem si ji nechat, ale usoudil jsem, že on ji bude potřebovat víc. ,,Děkují" zapiští a uvězní ji v obětí. ,,koukej, co jsem dostal" otočí se na Sebiho a před obličej mu strčí chlupatou kuličku.
Mile se usměje a pohladí Mattyho po tváři ,,ale jakou má barvu?" koukl na mě se smutným výrazem a ve mě škublo jak nikdy. ,,Bílou" řekne v klidu Nate a posadí se na židli vedle postele.

Jak to může říct tak v klidu? Vůbec se mi atmosféra, která vládla v tomhle pokoji nelíbila. Sebi vypadal, že se každou chvíli rozbrečí a Mattymu už po tváři pár neposedných slz teklo. Chtěl jsem mu udělat radost. Smutně sklopím ouška a pomalu slezu z postele. ,,O-omlouvám se, j-já vás nechtěl rozplakat" řeknu mezi vzlyky. Se stáhlím ocáskem a packama za zády stojím uprostřed pokoje.

,,Jo jasný, za všechno můžeš ty" ozve se Sabi podrážděně s ironickým podtónem. ,,Vždyť se jenom omluvil, tak nemusíš být hned hnusný" zvedne hlas Nate a stoupne si. ,,Máš pravdu, on za nic nemůže. Za to, že tady trčíme může někdo jiný!" křičí na Natea, ale při tom hystericky brečí. Matty už dávno sedí v rohu postele a s pláčem sleduje celou událost.

,,O co ti jde?! Za všechno může Mattyho páníček, ne?" pomalu se problížím za Mattym, přitulím se a ouška schovám do svých dlaní aby neslyšel celou hádku. ,,Ne! nemůže za to!" začíná mě zase bolet bříško. Křečovitě syknu a rozbrečím se.
Sotva to Sabi dořekl odkráčel ke dvařím a odešel.