Zpoutání [Dokončeno]

35.

V parku se Nate posadí na lavičku a odepne mi vodítko. ,,Jdi se tady porozhlédnout, ale jen na chvilku" kývnu a rozejdu se k jezírku, kde sedí pár lidí. Posadím se na schůdky a pozoruji jak si tak desetileté děti hrají s míčem. Kdybych si k nim stoupnul, tak až na můj kočičí vzhled bych k nim zapadal. I v mích třinácti jsem byl drobnější postavy a tak jsem se stal středem pozornosti pro rváče naší školy.

Ze vzpomínek mě vytrhne velice vzláštní vůně. Zvědavost mi nedá a rozejdu se ke keři, odkud pach vychází. Před ním se zastavím a nakouknu, ale nic nevidím. Začmuchám a silná vůně potvrdí, že tam někdo je. ,,H-haló" zakoktám a maličko se ze strachu pokrčím. Najednou z keře vyskočí kluk a já spadnu.

Když se proberu uvidím jak na mě koukaj dvě velká dvoubarevná očka. Jedno šedé a druhé vínové. Posadím se a poškrábu si levé bolavé ouško.
,,O-omlouvám se já nechtěl" zakňourá. Kouknu na něj a to co spatřím mě zaskočí. Kluk tak stejně starý a vysoký jak já, šedé až stříbrné vlasy s kočičími oušky a ocasem stejné barvy, teda až na ocásek, který je míň huňatý než ten můj s bílou skvrnou na konci.

,,Jsem Maty" natáhne ke mě ruku a zazubí se. ,,Niki" potřesu si s ním. Maty se nahne nad můj krk a párkrát natáhne moji vůní. ,,Jsi v pořádku?" zeptá se se strachem v očích ,,Nic mi není" pošeptám a zvednu se. ,,Takového neko jsem nikdy neviděl" začne si mě celého prohlížet a očmuchávat. ,,Z jakého jsi útulku?" zeptá se o přitáhne si do obětí můj huňatý ocásek. ,,Nejsem z útulku" ,,takže ty nejsi neko od narození?'' podiví se a sedne si do trávy. Posadím se za ním a zakroutím hlavou. Tentokrát se nahnu já nad něj a začnu čuchat jeho vůni. ,,Viděl jsem nek hodně, ale albína ještě ne" rozzáří se a šáhne mi do vlasů. ,,Voníš po alfje a jeho knotu" znova natáhne moji vůni. ,,J-jo" zakoktám se a zčervenám.,,A co jsi dělal v tom keři?" zeptám se abych obrátil téma. ,,Běžel jsem za motýlem a najednou se ocitl v keři" zahyhňám se a ohlídnu se za sebe odkud jsem zaslech volání.