Zpoutání [Dokončeno]

45.

,,Přestanu až mi řekneš, čím mě chceš podplatit" řeknu stejně svůdným hlasem jak on. ,,neřeknu, ale neboj, bude se ti to líbit" dá mi pusu na rty a nosík. Zahyhňám se a zčervenám. ,,půjdem?" Než stačím cokoliv říct zazvoní mu mobil. S povzdechem ho vytáhne z kapsy a přiloží k uchu.

Vím, že se to nemá, ale i tak nastražím jedno ouško a poslouchám rozhovor ,,Čau, tak dlouho jsi se neozval" usměje se a pomalu rozejde směr nemocnice.
,,Ne, do práce jdu až pozítří" tak to budu sám doma, no super. ,,Jo, zítra by to šlo......tak po obědě?" ,,super, budem se těšit" mobil schová a pokračuje v cestě. Tak jediný, co jsem z toho pochopil je, že knám zítra po obědě někdo přijde.

Nutí se mě ho na to zeptat, ale je fakt, že jsme tam měli už dávno být. Večer si ho podám, pěkně pod lampičku.
Nahlas se zahyhňám a přidám do kroku, tak abych šel před Nateem.
Najednou jsem dostal tak dobrou náladu. Pěkně si vykračuju a při tom houpám ocáskem ladně do stran.

Dojdem před nemocnici a já se zastavím. Dostal jsem strach a to velký. ,,Nate?" otočím se na něj už se staženým ocáskem. ,,mohl bys?"  natáhnu k němu ručky a prosebně zakňučím. Vyhoupne mě do náruče
a rozejde se.
,,Matty!" rozkřiknu se, když zahlédnu šedá ouška, která se krčí za Sebastianem. Seskočím z Nateovy náruče a rozeběhnu se k nim.
,,Niki brzdi" zašeptá Sebi a natáhne ruku tak abych se zastavil. ,,a prosím nekřič" nechápavě přikývnu. Po špičkách ho obejdu, ale uvidím jen Mattyho zhrbená záda. Celý se třese a sem tam uslyším vzlyk. ,,Matty?" neodpovídá a ještě víc se skrčí.

Sebi se k nám otočí a klekne si. Přitáhne ho do obětí s malinkou pusou na čelo. ,,Čau Sebastiane, co se mu stalo?" příjde Nate s nechápavým pohledem.
,,pššt" dám ukazováček k puse.
Sebi se na nás koukne se skleněnýma očima a odtáhne se. Pořád nevím, co se stalo, ale proč jsou tady v nemocnici? Počkat, co když...