Zpoutání [Dokončeno]

69.

Pomalu otevřu oči do studeného rána. Na okno dopadaly kapky, které bouchaly na sklo okna. Vanku vládlo šero a mlha. Stejně, jak v mé srdci, které se každou minutou vracelo k Nateovy.

Od sledování děje venku mě vytrhl mírný pohyb vedle mě. Hlavu otočím na druhou stranu a zahledím se do rudého očka. ,,Proč ještě nespíš?" zvedne se do sedu a natáhne pro černou pásku, která zakrývá vzpomínku na jeho minulého pána.

,,Nespal jsem celou noc." mňouknu a znova vrátím pohled k oku, kde pokračuju sledováním kapiček, které  volně stékají a spojí se. ,,Je to kvůli Nateovy?" slabounce kývnu a nepřestávám sledovat paprsky slunce, které se pomalu probojovávají skrz mraky a tak alespoň jemně osvětlují a zahřívají ulice města.

,,Neboj se. Já a Sebi tě máme moc rádi a nedovolíme aby se ti něco stalo." přitulí se ke mně a obmotá svůj ocásek okolo mého. ,,ale já mám strach, že se nevrátí a naše miminko nikdy nepozná svého tátu." sklopím hlavu a už cítím slzy stékající po mé tváři.

Ucítím kolem sebe Mattyho paže, tisknující k sobě. Obětí opětuji a nakonec skončím schoulený v jeho náručí. Konejšivě mě hladí po vláskách a sem tam zavadí o ouška, která zapříčiní hlasité předení. Mezi námi vládlo příjemné ticho, ale moc dlouho netrvalo. Místností se rozeznělo tiché klepání na dveře.

Lehce zvednu pohled ke dveřím, ale když zahlédnu Sebiho, znova ho sklopím. ,,Dobré ráno" pošeptá, jako by nechtěl narušovat klidnou atmosféru. Matty pozdrav opětuje a já jen brouknu a lehce kývnu hlavou.
Posadí se vedle nás a přitáhne si Mattyho do krátkého, ale zato procítěného polibku. Přivine si nás oba do náruče a se soucitným pohledem mi přejede dlaní po tváři.

,,Co kdybychom se po snídani šli projít do parku?" navrhne Sebi. ,,Jooo!" rozkřikne se Matty a už se zvedá a utíká do kuchyně. ,,Tak pojď" rozesměje se a pomůže mi z postele.
Za ruku mě odvede do kuchyně, kde už netrpělivý kocour poslušně sedí u stolu s miskou a lžičkou v ruce. Na tváři se mi vykouzlí široký úsměv. Rychle se posadím na vedlejší židli a čekám na snídani.
Když před nás postaví dvě misky s čokoládovými lupínky a mléko, oboum nám rozcuchá vlasy a odejde do své ložnice. Hladově se pustíme do jídla, které je za pár minut pryč.

,,Jděte se převlíct!" ozve se Sebi z útrob domu. Jako střela vlítnem do pokoje a shodíme ze sebe triko. Když si pomalu sundám boxerky, nemůžu si všimnout zvláštního pohledu Mattyho, který jen tak už převlečený stojí u otevřené skříně. Rychle si natáhnu boxerky a zbytek oblečení.

Docela mě děsí, že pohled nebyl jen zvědavý, ale chtivý a....nadržený?
Ne. To se mi muselo jen zdát. Má Sebastiana a navíc je to omega jako já a to dohromady nejde. Jako by nic se rozejdu z pokoje za Sebim, který už nese dvě černá vodítka.

Než nám je vůbec stihne zapnout, Matty se obmotá okolo jeho noh a začne se otírat jako kočka o drbátko.
Spokojeně zarývá drápky do lítka, ale Sabi moc spokojeně nevypadá. Obličej se mu skroutí do bolestné grimasy a skloní se aby ho od sebe mohl odtáhnout.
,,Matty naták. Slez ze mě." povzdechne si, ale je to jako by mluvil do zdi. Drží se zuby nehty a vypadá, že se v blízké době nehodlá pustit.

,,Co je s tebou! Pusť se nebo nikam nejdeš a půjdu jenom s Nikim." na to zareaguje až moc rychle. Vystřelí z jeho nohy a stoupne si vedle mě. Omluvně sklopí pohled, ale pořád sebou tak divně klepe a jeho pach o něco zesílil.

*************

Strašně, ale strašně moc se vám omlouvám, že nevycházely kapitoly.
Jako omluvu tady máte o něco delší, ale nebojte, kapitoly už budou vycházet každý den ❤️