Zpoutání [Dokončeno]

47.

Probudil mě ledový gel na mém bříšku. ,,Už se probudil" řekne Tara a otočí se na Natea, který stojí u monitoru a kouká na últrazvuk našeho miminka. ,,Niki, máme dítě!" rozeběhne se ke mě a lásky plně mě políbí. Polibek mu oplatím a usmeji se na Taru, která na nás kouká zamilovaným pohledem. ,,Blahopřeji Niki" zvedne se a dá mi malinkou pusu na tvář.

Obejme Natea a za paži ho odtáhne ke dveří a začne mu něco šeptat. Je mi jedno o čem se baví. Pořád musím myslet na Mattyho. Na, na ten jeho prázdný výraz a vzlyky, které se ozývali chodbou. Zmoženě praštím hlavou o lehátko a zakoukám se do monitoru, kde je jen černo.

,,Niki, utři si gel z bříška a oblékni se" přikáže Tara a jde něco zapsat do počítače. Nate vezme ubrousky a setře gel. Celou dobu u toho byl smutný a jako by myslí byl někde úplně jinde.
Pomůže mi se posadit a obléct triko. Smutně se na mě podívá, hřbetem ruky pohladí po tváři a já se k ní přitulím. ,,Pojď" nastavý ruku. Chytím se jí a on mě dovede k židli vedle pracovního stolu. Posadím se a čekám, co bude dál.

Za nějakou dobu se na mě Tara otočí s vážnou tváří. ,,Nestrasovat se, nekouřit, nepít a hlavně chodit na procházky a čerstvý vzduch" propiskou mě ze srandy bouchne po hlavě. ,,Každý měsíc budeš chodit na odběry krve a últrazvuk" pohledem zavadím o smutný pohled Natea, kterým propaluje podlahu. Nechci aby byl smutný a tak zeskočím ze židle a skočím Nateovy na klín. Oblíznu mu tvář a obmotám ocásek okolo jeho pasu. ,,Ty nejsi šťastný?" zeptám se. Falešně se usměje. sklopím hlavnu. ,,ale jsem a moc"  zvedne mi ji a políbí mě. Kouknu na Taru, která se tváří stejně jak Nate.

Něco přede mnou tají, ale co?