Středozemě v nebezpečí - část 5. - Návrat ztraceného

6. kapitola

Emcee

Druhá fáze boje byla před námi. Nečekali jsme příliš dlouho kvůli neúnavným mágům na hradbách vnitřního města. Představovali pro nás velkou hrozbu a my neměli jinou možnost než zaútočit. Beranidlo vší silou mlátilo do brány. Tam byli naši vojáci chráněni štíty svázanými dohromady. Byla to zvláštně vypadající obrana, ale fungovala. Byl to také pochopitelně můj nápad. Kdo jiný by vymyslel něco tak potrhlého. 

Z poslední překážky, která stála mezi námi a nepřítelem, postupně odlétaly třísky. Zbytek vojska, který neboural bránu, stál mimo zrak nepřátelských střelců. S králem jsme se domluvili na podobné strategii jako při první vrstvě hradeb. Již jsme neměli žebříky ani věže, jediné místo, kudy jsme se mohli dostat dovnitř, bylo přímo před námi. Až vyhrajeme tu krvavou bitvu u vchodu, nemělo by to být tak těžké. 

Pak jsme měli jít opět já na pravou část kruhového půdorysu města a Farstad na tu levou. Král měl své vojsko rozdělit dle potřeby a sám si zvolit stranu kterou půjde. Být to zbabělý král, vybral by si tu jednodušší a držel se vzadu. Já jej však znám a tak jsem věděl, že nebude váhat vrhnout se do nebezpečí a pomoci tam, kde je třeba. 

Brána se zlomila a my vběhli dovnitř, ještě než se usadil prach. Díky naší rychlosti jsme se dostali docela daleko za zbytky masivních dřevěných vrat a překvapili jsme našeho protivníka. Byli jsme schopni porazit prvních pár řad velmi rychle, pak se náš postup ale zastavil. Vešlo se nás mnoho vedle sebe, oblast za bránou měla tvar obdélníku nikoli trojúhelníku, takže nedávala obráncům takovou výhodu. Měli ji ale v děsivých střelách zahalených postav. 

Mnoho mužů padalo pod dopady ledových kusů a já si jen zoufal, že jsem nebyl schopen objevit nic, co by nás před tímto nebezpečím mohlo bránit. Dostala se na mě řada v přední linii. Nebál jsem se, nemyslel jsem raději vůbec na nic. Jen na mou sekeru a na to, kde má nepřítel hlavu. Po boku jsem měl svého chlupatého přítele a nejednou mi zachránil život. I já jsem mu to však oplatil rychlým tasením štítu proti přicházejícímu modrému rampouchu. 

Pomaličku jsme se dostávali vpřed a pak se náhle skrz naše linie prorval Farstad. Zařval mocným hlasem, že se nepřátelské šiky krátce pozastavili s napřaženými meči a dýkami. Vojsko v odpověď spustilo ohlušující řev a tlačili jsme nepřítele zpět. 

Mágové se ovlivnit nedali a stříleli dál a dál. Přes naše padlé však rychle přiskakovali další plní chuti do boje. Mrtvá těla se vršila u vchodu již do druhé a někde třetí řady když jsme pobili poslední kusy obránců v této oblasti. Pak jsme se rozeběhli proti zahaleným. Většina se dala na útěk, ale všechny jsme dohnali a ubili k smrti. Mnoho vojáků přišlo o kamarády právě díky nim a nešetřili je. 

Rozdělili jsme se dle plánu a pokračovali dál. Začala mne pálit zraněná ruka, asi jak jsem ji teď hodně používal. Rána se znovu otevřela, jak jsem poznal z čerstvě zakrvácené zbroje. Náhle mne zpět do reality vrátila zvláštní bolest v pravém lýtku. Byl do něj asi tři centimetry zabodnutý kus ledu, který stihl ten ničema vyslat, ještě než padl k zemi. Svůj původní cíl minul, ale mne dostal do velkých bolestí. Chytil jsem magický rampouch do kožené rukavice a vytrhl jej ven. Tím se přestal šířit chlad. Střela pálila do dlaně a já ji rychle odhodil stranou, kde roztála v namodralou kaluž. 

Kulhajíce jsem se vydal se svou skupinou do pravé části. Král, když viděl mé zranění, se připojil k nám. Jsem mu za to moc vděčný. Zbytek bitvy proběhl bez větších ztrát na životech. Konečně jsem spatřil domek na rohu ulice s velkým vysunutým balkonem. Vtrhl jsem dovnitř a muž bránící svou rodinu se po mě ohnal kuchyňským nožem.