Středozemě v nebezpečí - část 5. - Návrat ztraceného

35. kapitola

Elwing

Při zjištění, že se jeden ze silmarilů nachází v Roklince, se mi najednou vše propojilo. Proto na ně útočí nepřátelská armáda, proto se tak usilovně snaží dostat dovnitř. Elfové brání svoji říši již poměrně dlouho a s nimi i Lexie. Vlastně... možná proto se paní Tári chovala tak podivně, když jsem po ní chtěla kámen zpět. Měla u sebe v té době i ten druhý? Mohla třeba zkoumat, jak se silmarily chovají, když jsou pohromadě? Pokud by to byla pravda, proč nám o tom neřekla? Hmm, zvláštní.

Zvedla jsem hlavu. "Nevím, zda ti to někdo řekl, Radagaste. V Roklince je nyní také naše mladá přítelkyně, Lexie. Rozhodla se, že tamním obyvatelům pomůže v boji." 

Čaroděj vypadal poměrně zaujatě. "Lexie? Kdopak to je?" 

Slova se ujal Liam. "Málem bych na ni zapomněl. Původně to byla stopařka najatá Dorienem. Našla nás v Isengardu. Její známý nás skoro zabil," dodal nevesele. 

"Ale nezabil. Přežili jsme," řekla jsem s úsměvem. 

Liam se na mě otočil. "Jenom proto, že jsi ho nakonec zabila dřív, než stačil dokončit úder." 

Úsměv mi z tváře zmizel. "Ani mi to nepřipomínej," pronesla jsem vážně, "tak vystrašená jsem nikdy předtím nebyla. Mohl jsi umřít a pak jsem mohla umřít já. Kyčel mám pořád ještě nezhojenou." 

Díval se na mě s neproniknutelným výrazem v obličeji. Věděla jsem, že si vzpomněl na ten krátký moment, jenž se odehrál nedlouho poté. 

"Máte toho za sebou víc, než jsem tušil," vyrušil nás Radagast, "je tu ještě něco, co bych měl vědět?" 

Stále jsme se vzájemně pozorovali. Pak úředník pomalu promluvil. "Elwing bude mít s návratem k Roklince problémy. Extrémní mráz a sníh ji zabíjí." 

Překvapeně jsem zvedla obočí. Ano, měla jsem problémy se zimou, ale to se přece dá vyřešit oblečením. 

"Aha, to mě vůbec nenapadlo," poznamenal tiše čaroděj. 

Ihned jsem se ohradila. "Dřív, než z toho začnete vyvozovat nějaké závěry, uvědomte si, že v Roklince je mnoho dalších osob. Mnozí jsou elfi z větší části než já a přesto bojují. Naposledy jsem na to jen nebyla připravená." 

Teď už se na mě dívali všichni. 

"No tak, pojďme řešit důležitější záležitosti," snažila jsem se je přesvědčit. "Já rozhodně souhlasím s návratem. Stejně potřebujete někoho, kdo kámen přenese," dodala jsem se znovu nalezenou sebedůvěrou. 

"Já také souhlasím s návratem. Roklinka si zaslouží naši pomoc a dál podle mě pokročíme jen se všemi silmarily najednou," potvrdil úředník. 

Kývala jsem na souhlas. Emcee s námi také souhlasil. Jenomže Liam ještě neskončil. 

"To je všechno hezké. Jestli tam ale znovu půjdu, nechci se o tebe bát, Elwing. Nechci prožívat tu neskutečnou hrůzu." 

Nadechla jsem se, abych se bránila. Zvedl ruku a zarazil mě. 

"Já vím, jak dokážeš být silná. Přesto mě nepřesvědčíš, že se to znovu nestane. Tvoje srdce se zastavilo! Byla jsi úplně zmrzlá. Nenuť mě to cítit znovu." 

Na to jsem neměla, co říct. Bezmocně jsem hledala pomoc u trpaslíka. Zdál se být zamyšlený.

Emcee

Nechtělo se mi Elwing znovu vystavovat takovému nebezpečí. Zároveň jsem ale dobře věděl, že se bude cítit moc osamělá, když ji necháme tady.