Středozemě v nebezpečí - část 5. - Návrat ztraceného

22. kapitola

Elwing

Ve spánku mě najednou rozbolela hlava. Přetočila jsem se na druhý bok, ale nezlepšilo se to. Nespokojeně jsem si povzdechla a otevřela oči. Trochu jsem se lekla, poněvadž tam opět stál Liam. Raději jsem několikrát zamrkala, kdyby se mi to jen zdálo. Byl tam pořád. 

Protáhla jsem se, posadila a tázavě se na něj podívala. 

Krátce se usmál. „Ahoj, Elwing, vyspala ses dobře?" 

Nechápala jsem, proč se mě vždycky ptá na tu samou věc. Začínaly mi docházet odpovědi. „Docela dobře, jen mě teď bolí hlava. Měla bych do sebe dostat trochu vody," odpověděla jsem, zatímco jsem se zvedala z postele. 

Ustoupil, aby mě pustil. „Připravili jsme oběd, dáš si s námi?" pokračoval, jako by měl celý rozhovor předem připravený. 

„To by mohlo být fajn. Děkuju," ocenila jsem jejich starost. 

Společně jsme se se přemístili k jídelnímu stolu. Emcee už tam seděl s kouřícím talířem před sebou. Pozdravili jsme se vzájemným pokývnutím hlavy. Než jsem si sedla, Liam mi přidržel židli. Možná to byl jen projev úcty, ale mě okamžitě napadlo, že má něco za lubem. Pozorně jsem ho sledovala. Sám se posadil k jídlu, popřáli jsme si dobrou chuť, a dokonce jsme pak začali jíst. Trpělivě jsem vyčkávala, jestli téma nadhodí sám. Když ovšem nikdo dlouho nepromluvil, vzala jsem to do svých rukou. 

„Nuže, o čem se mnou chcete mluvit?" zeptala jsem se obou dvou. 

Vyměnili si překvapené pohledy. Jak jsem očekávala, odpovídal mi Liam. „No, když jsi spala, mluvili jsme o našich dalších plánech." 

Souhlasně jsem pokyvovala, to mi bylo jasné a nijak mi to nevadilo. On ale pokračoval. „A... taky jsme mluvili o tobě." 

Zvedla jsem obočí. „O mně?" 

„Ano, vlastně spíš o tvém stavu, Elwing." 

Teď už jsem začínala tušit, co měl na mysli. Nechala jsem ho ale, aby mi to vysvětlil sám. 

„Došli jsme k závěru, že by tě mohl znovu ovládat Alatar. Zdáš se nám tak nějak odtažitá, unavená, jednoduše to nejsi ty." Lítostivě se na mě díval a čekal na moji reakci. 

Nejprve jsem se otočila na trpaslíka. Jen tam tak seděl a sledoval mě. „Takže si myslíte, že moje únava je způsobená mágem?" 

Liam se znovu ujal slova. „Ano, může za tvoji únavu a pak také za tvoji... řekněme emoční oploštělost." 

Nechápavě jsem se na něj podívala. S kývnutím se dal do vysvětlování. „Neprojevuješ mnoho emocí, ani zájem, vlastně si myslím, že je ani necítíš." 

Uhnula jsem před ním pohledem. Nejspíš měl pravdu, to se mi skutečně dělo. Ale já si myslela, že je to takhle v pořádku. 

Všiml si mého zamyšlení. „Takže o tom víš, že? Říkali jsme si, že jedinou možností je jít do Dol Gulduru, utkat se s Alatarem, snad při tom i vysvobodit Radagasta a vrátit ti znovu tvoji chuť do života." 

S tím jsem souhlasila. „Ano, samozřejmě tam musíme jít. Náš čaroděj tam pravděpodobně opravdu je, takže bychom tam stejně šli. Kdy chcete vyrazit?" ptala jsem se okamžitě. 

Emcee téměř neznatelně kroutil hlavou. Otočila jsem se zpátky na Liama. 

„Víš, Elwing, lepší asi bude, když půjde jen Emcee." Už jsem se nadechovala, ale nenechal mě promluvit. „Neber to nijak špatně, prosím. Jen o tebe máme strach a chceme, abys byla v bezpečí. Máš toho za sebou hodně, stále se léčíš, nosíš u sebe silmaril. Měla bys zůstat v klidu."