Středozemě v nebezpečí - část 5. - Návrat ztraceného

40. kapitola

Emcee

Probrali jsme, co všechno máme mít s sebou. Opravdu to byly věci hlavně na zahřátí a pak takové, jaké bych při výstupu do hor očekával. Lana, skoby, spousty různých úchytů a mnoho takových drobností. Věděl jsem, jak je všechny používat, a tak bylo mým úkolem s nimi naučit i Liama. Sice jednou horu již zvládl, ale takhle to bude bezpečnější. A možná i rychlejší, když si budeme moci díky pokročilému vybavení vybrat přímější cestu. 

Když jsme doprobrali přípravy na cestu, šel se Liam projít. My jsme zůstali s Radagastem uvnitř a hráli šachy. Elwing se zanedlouho vrátila do místnosti, sedla si a hladila Brona. Bylo hezké vidět je pohromadě. 

Měl jsem radost a byl snad i hrdý na vlka, když s Elwing strávil noc, aby ji bránil. Tak trochu jsem si zároveň přál, abych tam s ní mohl být já. Abych to byl já, kvůli komu se cítí bezpečně. 

S hlavou plnou tohohle jsem si najednou uvědomil, že Radagasta porážím. A už to byl mat. 

"No teda, Emcee. Dokázat mě porazit, a ještě u toho myslet na něco úplně jiného, klobouk dolů," ocenil naši hru se smíchem čaroděj. Potom se zvedl, omluvil se a zmizel kamsi do své pracovny. 

Zůstali jsme v pokoji s Elwing sami. Samozřejmě tu byl ještě Bron, ale i když často působil jako plnohodnotný člen konverzace, pravda byla, že byl sice výborným posluchačem, ale špatným řečníkem. 

Začal jsem přemýšlet o tom, proč mi tak moc vadilo Liamovo chování. Došel jsem k závěru, že mi na Elwing záleží. A nejen jako na princezně, a tedy vážené urozené osobě, mně byly tituly ukradené, ale i na ní jako na dívce, kterou je. Rozhodl jsem se, že je čas jí něco říci. 

Ach bože, tohle mi nejde. 

Po chvíli jsem se odhodlal a šel si k ní přisednout. Vlk téměř okamžitě vstal a odešel mimo doslech. Náhodnému pozorovateli by se to mohlo zdát jako akt ignorace či nenávisti, ale já věděl, že nám chce dát soukromí. 

"Elwing, chtěl jsem ti říci, že jsem rád, že můžeš odpočívat a být tady doma a v bezpečí. Budu se cítit jistěji, když budu vědět, že jsi v pořádku. Taky jsem se ti chtěl omluvit za to, jak jsem se choval, když jsem viděl Liama ve tvém pokoji. Nevím, proč jsem tak vyjel, asi jsem se o tebe bál," na chvíli jsem se odmlčel a přemýšlel, zda přidat ještě jednu věc, kterou jsem měl na srdci. Dívala se na mě lehce překvapeně. Snad ji tím ještě víc nevyděsím.

"Záleží mi na tobě."

Elwing

Když se ke mně Emcee přiblížil, vůbec jsem to nečekala. Všimla jsem si ho až ve chvíli, kdy se vlk rozhodl, že odejde. Znovu jsem prožívala protichůdné pocity, protože se mi zároveň chtělo jít pryč a zůstat tu s ním. Cítila jsem, jak mi krev proudí žilami, přiznávám, že v tomto případě byla na vině spíš jeho přítomnost než jakékoliv ohrožení. 

Obezřetně jsem se na něj dívala. Zdál se být nervózní a jakmile promluvil, bylo mi jasné proč. Navzdory tomu mě jeho slova uklidňovala. 

Souhlasil s mým konečným rozhodnutím, takže bylo nejspíš všechno zase v pořádku. Když se mi opět omlouval za své chování, mrzelo mě to. Neudělal přece nic špatného. Pokud se bál, bylo jen logické, že se zachoval ostře. Při nátlaku se člověk vždycky zachová stejně, buď uteče nebo zaútočí. 

Odmlčel se. Přemýšlela jsem, jestli bych neměla něco říct. On však pokračoval a mně se najednou zatočila hlava. Opravdu mu na mně záleží. Po tom všem, co jsem vyvedla já i co zažil on.