Středozemě v nebezpečí - část 5. - Návrat ztraceného

29. kapitola

Emcee

"Radagaste?" 

Nemohl jsem uvěřit, že náš starý známý je tady přímo přede mnou. Tak dlouho jsem ho neviděl a i přes to peklo, skrz které si musel jistě projít, vypadal téměř nezměněný. Sice jsem si ho zprvu spletl s hromadou špinavých hadrů, ale v obličeji se nezměnil. Čekal bych, že se na něm tíživé dny podepíší, ale jeho hlas mě přesvědčil o opaku. 

"Ahoj Emcee, dlouho jsme se neviděli," Odpověděl tónem, který jsem si pamatoval z příjemně strávených letních dnů. 

Bron se mohl pominout ze znovusjednocení se svým pánem a ten ho láskyplně hladil a drbal. Když se ti dva dopřivítali, přišel jsem na řadu já. Něco uvnitř mě chtělo starého známého obejmout, ale odolal jsem tomu. Takové věci já přece nedělám, bylo by divné s tím teď začít. 

Radgast musel poznat něco na mých vnitřních pocitech, protože mi podal nataženou ruku. Ano, tohle bylo gesto pro mě. Stiskl jsem ji a řekl: "Rád tě vidím, čaroději." 

"I já tebe, trpaslíku." 

Uvědomil jsem si mé neosobní oslovení a litoval, že jsem jej tak nazval. 

"Jak dlouho už tu jsi?" 

Posadil jsem se vedle něj a on mi vyprávěl o svých dnech v zajetí. Vzal to stručně, buď proto, že mi nechtěl odtajit vše zlé, co se mu dělo, zatímco jsme se mu nevěnovali, nebo proto, že nebylo o čem povídat. Jisté bylo, že se zahalení systematicky pokoušeli sebrat jej o sílu. To podle jeho slov však bylo neúspěšné. 

Nemyslel jsem si, že říká úplnou pravdu. Bylo na něm vidět, že sil má stále dost, ale zároveň jsem poznal, že mu jich také mnoho ubylo. Nevím, zda chtěl v mých očích působit nezlomitelně, nicméně se mu to prakticky povedlo. 

"Neměj strach, Emcee. Věděl jsem, že od nich neuteču kvůli Alatarově pečlivé magii. Tak jsem je alespoň obelstil tímto falešným slábnutím." 

Viděl jsem, co má na mysli, když zahalení dorazili na pravidelné vysávání sil z Hnědého čaroděje. Ihned vypadal starý, vetchý a slabý. Snažil jsem se jim v tom zabránit, ale odmrštili mě proti zdi. Přistoupili k němu a podivnými pohyby rukou způsobili tok jakéhosi zlatavého proudu vedoucího od vězňovy hlavy až k jejich prstům. 

Když odešli, přistoupil jsem znovu ke svému příteli. Ten se k mému překvapení tiše smál. "Copak je tady k smíchu, Radagaste?" 

"Jejich hloupost, Emcee. Dali tě do cely sem ke mně. Ani jednoho z vás nezabili. Zřejmě vás chtěli použít jako prostředek k mému vydírání." Znovu se smál. "My jim teď něco ukážeme."

Elwing

"Jsi si jistá, že zvládneš další velký nápor? Nechceš to nechat na zítra?" ptal se mě Liam už poněkolikáté. 

Pokaždé jsem vrtěla hlavou. "Jistá si teď nejsem ničím, ale čím dřív se vzpamatuju, tím dřív můžeme něco udělat." 

Venku se setmělo. Jen chvíli před tímto rozhovorem jsme zaslechli prvního sýčka. 

"Nevím, co bys asi tak chtěla udělat, ale dobře," dodal tiše. 

Následovalo několik minut mlčení, jako v každém z rozhovorů, jež předtím proběhly. Stal se z toho stereotyp. Už mě to nebavilo. 

"Liame, děje se něco?" 

Udiveně se otočil. "Ne, proč?" 

"Protože i já poznám, že se tomu vyhýbáš."