Středozemě v nebezpečí - část 5. - Návrat ztraceného

21. kapitola

Elwing

Probudila jsem se ještě za tmy, na úplně jiném místě, než kde jsem usnula. Rozhlížela jsem se kolem sebe a zjistila, že to je můj starý pokoj. Ten, jejž mi tenkrát přidělil Radagast. Pod oknem se blýskala hladina jezírka. Líbilo se mi tu, byla tu příjemná atmosféra, alespoň tehdy. Nyní jsem to nějak neuměla zhodnotit. 

Nechtělo se mi dál ležet v posteli, tak jsem se rozhodla vyjít ven. Ve společné místnosti jsem nalezla Liama, sedícího u jídelního stolu. Bez přemýšlení jsem si přisedla vedle něj. 

„Dobré ráno, Elwing, spalo se ti dobře?" zeptal se, když si mě všiml. 

Zrovna kreslil jakési obrázky. Sledovala jsem pohyb tužky po papíru. 

„Dobré ráno, myslím, že ano. Cítím se dobře." 

Zastavil svoji práci, aby si mě mohl lépe prohlédnout. „To vážně rád slyším," dodal s úsměvem. 

Muselo být opravdu velice brzy, protože na obloze nebylo vidět ani kousíček denního světla. 

„Mám si vzít zbytek hlídky? Nevzbudili jste mě," nabídla jsem svému společníkovi. 

Byla to přece jenom slušnost. Ačkoliv se mnou byli dva muži, nemuseli za mě přebírat povinnosti. 

Liam ale kroutil hlavou. „To je dobré, já to zvládnu. Před půl hodinou jsem pustil Brona na vzduch. Měl by se každou chvílí vrátit." 

Nevěděla jsem, proč mi tuto informaci sděluje, ale přikývla jsem. „Půjdu si udělat čaj, dal by sis taky?" zeptala jsem se s potlačeným zívnutím na konci. 

„To bys byla moc hodná. Děkuju," odpověděl, znovu zabraný do kreslení. Odešla jsem tedy do kuchyně.

Uvnitř se právě vařila plná konvice vody. Někdo nám ji připravil. Podívala jsem se dolů, odkud se na mě díval Sebastian. 

„To je tvoje práce?" 

Několikrát zahýbal čumáčkem, což jsem považovala za souhlas. 

„Děkujeme, to je velice pozorné." 

Jelikož jsem teď neměla nic na práci, přikrčila jsem se, abych na ježečka líp viděla. „Vypadá to, že to tady sám zvládáš mnohem lépe než my tři dohromady," řekla jsem mu tiše. 

Pohladila jsem ho po čumáčku. Chviličku se rozhodoval, potom si lehl na záda a ukázal mi své měkké bříško. Opatrně jsem po něm přejela dlaní. Když nijak nereagoval, dovolila jsem si ho poškrábat. Potěšeně mlaskal, jakoby to byla ta nejlepší věc na světě. 

Jakmile se voda uvařila, oba dva jsme se dali do přípravy čaje. Sebastian mi přinesl ten nejsilnější čaj, který našel a já jej umístila do hrnků. Poděkovala jsem mu za spolupráci a vyrazila jsem ke dveřím. Než jsem se dotkla kliky, zastavilo mě jeho zadupání. Podívala jsem se zpátky na kuchyňskou linku, kde na mě upíral své černé oči. 

„Chtěl bys jít se mnou?" zvedla jsem obočí. 

Zamlaskal a natáhl ke mně přední tlapky. V rukou jsem držela hrnečky, takže jsem pouze pokrčila kolena, aby si mohl vylézt na mé rameno. Doufala jsem, že se tam udrží bez mé pomoci.

Vrátila jsem se zpátky k Liamovi a postavila před něj horký nápoj. 

„Hmmm, to voní báječně," liboval si úředník. 

V příštím okamžiku se ozvalo škrábání na dveře. „To bude Bron. Půjdu pro něj." Než jsem stačila zareagovat já, Liam se zvedl a šel otevřít.