Středozemě v nebezpečí - část 5. - Návrat ztraceného

18. kapitola

Emcee

"Ahoj," řekl jsem prostě, stojíce za Elwing. 

Bron se ode mě odpojil před chvilkou a běžel za ostatními. Už je měl přivítané, když to teprve čekalo mě. Bylo to dlouhé a vůbec jsem nevěděl, co jim mám říct. To se mi stávalo velmi často. 

Bron to měl jednodušší, od něj slova nečekali, jen gesta. Nechal jsem se inspirovat a oba je objal. 

Přivítali jsme se a pozvali mě dovnitř. Bylo zvláštní stát opět v čarodějově domě a ještě k tomu bez něj. Sebastian se tu o to krásně staral a bylo komické vidět ho jako pána domu. 

Dlouho jsme seděli a vyprávěli si příběhy, které se nám udály od našeho posledního setkání. I pro mě bylo zajímavé vzpomenout si na všechno, co se mi za těch pár týdnů stalo. Jejich vyprávění bylo napínavé a velmi zajímavé. Snad se oni u toho mého příliš nenudili. Oba dva nejvíce zajímalo mé setkání s tajemným mágem. Vůbec se jim nedivím, i pro mě to bylo to nejzajímavější, co se mi za dlouhou dobu stalo.

Elwing

Za tu krátkou dobu, kdy jsme se stačili přivítat a povědět si navzájem vše, co se nám událo, se ve mně vystřídalo mnoho emocí. Nejprve přišla samozřejmě radost. Dlouho jsme se neviděli a všichni jsme prožili velice nebezpečné situace. Byl to skoro zázrak, že jsme se znovu setkali. 

Liam se celé hodiny usmíval, musel být také tak nadšený. Vykládal trpaslíkovi veškeré podrobnosti našich výprav. Jak se dalo očekávat, Emcee se vyjadřoval s vážným výrazem ve tváři. S výrazem, který pro něj byl tak typický, že vyvolal mnohé vzpomínky na společně strávené dny. 

Zvládla jsem se lehce zapojit do konverzace, když nám vyprávěl o boji s mágem. Znělo to děsivě, měla jsem o něj strach, ačkoliv sám seděl přímo přede mnou. Když se ho Liam začal vyptávat na detaily týkající se Alatara, raději jsem již nemluvila. 

Čím déle jsme tu seděli, tím větší jsem cítila prázdnotu. Bylo to zvláštní, jako bych všechny své pocity vyčerpala a nyní mi zůstala akorát apatie. Svaly se mi uvolnily, neochotné cokoliv dělat. Možná se potřebuji akorát protáhnout. 

Uvědomila jsem si, že rozhovor pokročil kupředu. Mluvilo se o tom, co Emcee s Bronem viděli u zříceniny na jihu Temného Hvozdu. To mě zaujalo. Chvíli jsem poslouchala a myslela na Radagasta, jenž tam možná někde je. Ani to mi nepomohlo přijít na kloub mému stavu, proto jsem se tiše ozvala. 

„Pánové, můžete mě na chvilku omluvit?" 

Oba se na mě otočili, očividně stále zabraní do hovoru. 

„Jistě, stalo se něco?" ptal se Liam. 

Zmohla jsem se jen na prázdný výraz, i ten ovšem stačil. „Ne, všechno je v pořádku. Jen bych se chtěla projít a trochu protáhnout," uhnula jsem před úředníkovým zkoumavým pohledem a podívala se na trpaslíka. Naše oči se setkaly a on kývl. 

Zvedla jsem se, přešla ke dveřím, ale ještě jsem se otočila zpátky. „Brzy se vrátím, nemějte strach. Možná s sebou vezmu Brona," dodala jsem, jakmile jsem si uvědomila nebezpečí, které skrývá les. Pak jsem vyšla před dům. 

Bron již slyšel svoje jméno a okamžitě ke mně přiběhl. Normálně bych se na něj usmála. V tuto chvíli jsem v tom však neviděla žádný smysl.

Emcee

Po podivném odchodu Elwing jsem s Liamem pokračoval v hovoru. Bylo příjemné opět mluvit s přítelem, i když mi často lezl na nervy. Jak jsem jej dlouho neviděl, zapomněl jsem na všechny ty věci, které mi na něm vadily. Neustále opakoval, že mu jméno Alatar něco připomíná a chtěl po mně, abych mu dokola popisoval, jak vypadal a čeho všeho byl schopen.