3. kapitola

136 13 1
                                    

„Lily, vstávej!" Ozvalo se z chodby pištění.

„Pety, co se děje?" Zeptala jsem se starostlivě a vyběhla na chodbu neučesaná, v pyžamu a rozespalá, takže jsem se málem zabila na schodech.

„Je tu nějaký kluk a tvrdí, že když ho nepustím dovnitř, prokleje mě!" Hysterčila Petunie. Měla jsem co dělat, abych potlačila smích. Promnula jsem si obličej a kdyby se někdo divil, svedla bych to na rozespalost. Potom jsem se smrtelně vážnou tváří vzhlédla na svého kamaráda a svou sestru.

„Nejspíš bys ho měla pustit dovnitř, protože jsou prý tři kletby, které se nepromíjí. Jedna způsobí, že se budeš svíjet v bolestech, další že umřeš a poslední...že si s tebou bude moct dělat co chce." Řekla jsem a Petunie se vyděsila.

„Ale neboj se, já bych tě nedala." Usmála jsem se a chytla Petunii za ruku. Pane jo! Teď je to jako dřív, když se jedna z nás bála. Usmála jsem se a podívala se na Petunii, která měla ve tváři pořád vyděšený výraz.

„Už jsi snídala, Pety?" Zeptala jsem se.

„Jo." Řekla vyděšeně Petunie.

„Tak jo. Tak pojď do pokoje. Tam se ti nic nestane." Řekla jsem s úsměvem.

„Dobře." Řekla Petunie, a tak jsme spolu vyrazily nahoru, kde se Pety zamkla v pokoji.

„Ahoj." Usmála jsem se na Severuse, který stále čekal ve dveřích.

„Ahoj." Pozdravil mě Severus.

„Co hodláš dneska podniknout?" Zeptala jsem se.

„No...můžeme jít zase k jezeru." Řekl Severus.

„Bezva nápad. Tak vyrážíme." Řekla jsem a chtěla jít ze dveří.

„Co?" Divila jsem se.

„Půjdeš v pyžamu?" Řekl Severus a já se na sebe podívala. No jistě.

„Tak chvíli vydrž." Řekla jsem, odběhla jsem nahoru, bleskurychle se oblékla a do pusy si strčila žvýkačku.
Vlasy jsem si rychle pročísla a vyrazila dolů.

„Tak teď můžeme." Řekla jsem s úsměvem a vystoupila ze dveří.

„Co mělo být to s tou Pety?" Zeptala jsem se s úsměvem.

„Nějak se jí nechtělo mě pustit dovnitř, tak jsem jí řekl, že pokud mě nepustí, prokleju jí a ona začala hysterčit." Vysvětlil mi Severus a já se začala smát.

„Ach Merlin." Povzdechla jsem si a dál to nekomentovala.

***

To byl zase den. Přijde mi, že od doby, co se kamarádím se Severusem každý den uteče rychle. Ale každý den je báječný. Každý den se směju od rána do večera jako debil. Lepšího kamaráda jsem si ani přát nemohla. Když jsem s ním, zapomenu na své problémy. A Severusovi ani nevadí, když si třeba začnu jen tak číst. Petunii to hrozně vadilo a teď si můžu úplně v klidu vzít knížku a třeba si kapitolu dvě přečíst.

Jo a, abych nezapomněla zmínit celkem důležitou věc, o které jsme dneska se Severusem mluvili celý den, zítra pojedu na nádraží Kings Cross a odtud do Bradavic.

Není to tak dávno, co jsme se se Severusovo maminkou vydali na Příčnou ulici. Tam to bylo dokonalé. Byla jsem v obchodu: Krucánky a kaňoury, kde jsem nakoupila strašně moc knížek a ty Galeony jsou úžasné. Jsou to takové malé a zlaté penízky. Nevím, jaká je jejich měna na libry, protože jsem paní Snapeové dala peníze od rodičů a ona je došla vyměnit, ale Galeony se mi jednoduše líbí.
Severus se mohl doslova potrhat smíchy, když viděl, jak si Galeony prohlížím.
Ale sakra, však to jsou tak zajímavé.

„Lily, zlato, máš všechno?" Ptala se mě mamka.

„Myslím, že ano. Už se nemůžu dočkat." Řekla jsem.

„Ukážeš mi znovu tu hůlku?" Zeptala se mě.

„Jo." Řekla jsem s úsměvem a podala mamce klacík z vrbového dřeva, dlouhý 10¼ palce.

„Je to hezké." Řekla mamka zasněně.

„Mami, já se tak moc těším." Řekla jsem.

„Ani se ti nedivím. Být deset měsíců ve škole, kde si najdeš nové kamarády. Nebude se ti stýskat po těch starých?" Zeptala se mě mamka, která nic netušila. Žádný dospělý nevěděl, co jsem prožívala.

„Bude." Řekla jsem a udělala smutný tón hlasu, při čemž jsem se falešně smutně usmála. Severus by mi teď řekl, ať se nesměju falešně, že mi to nesluší, ale teď tu není.
Ale jedna věc mi přijde smutná...už ani rodiče nepoznají, kdy se směju falešně.

„Bude se mi po tobě stýskat, zlatíčko." Řekla mamka a objala mě.

„Mně se taky bude stýskat." Pošeptala jsem a víc se k ní přitiskla.
Je mi líto, že mým rodičům nedali volno, aby mě mohli na nástupiště doprovodit, ale zato pojedu poprvé autobusem do Londýna a úplně sama. Tak to je taky fajn. 

***

S rodiči jsem se rozloučila už včera večer. Slíbila jsem, že jim napíšu alespoň jednou za měsíc.

Teď jedu v autobuse a další zastávka je nástupiště v King's Cross.
Já se tak těším!

„Nástupiště King's Cross." Ozvalo se přes celý autobus a já popadla svůj kufr a vystoupila jsem z autobusu.
Mířila jsem si to po nástupišti, ale najednou jsem se zděsila. Sice jsem četla, že mám projít zdí, které je mezi nástupištěm 9 a 10, ale netušila jsem mezi kterou.

Najednou se objevila moje záchrana. Nějaká holka šla a vezla v kleci sovu a z kapsy jí čouhalo něco, co bylo podobné mému kouzelnému proutku. Navíc jsem jí slyšela, že mluví o škole Čar a kouzel.
Rozběhla jsem se za ní.

„Ahoj. Ty...taky jedeš...no-" Začala jsem nervózně. Nevěděla jsem, jestli to třeba není nějaká fanynka magie, či co.

„Do Bradavic. A ty chceš vědět, jak se dostat na nástupiště. Slyšela jsem, že se má projít zdí mezi nástupištěm 9 a 10, ale jaksi nevím kde. Teď lituju, že jsem rodiče pořádně neposlouchala." Přerušila mě a já si povzdechla.

„Tak to jsem ráda, že jsme dvě. Ty jsi mudlovského původu?" Zeptala se mě a já přikývla.

„Jsem Lily Evansová." Řekla jsem s úsměvem.

„Ahoj, já jsem Ellie Taylorová." Řekla ta holka.

„Takže, co budeme dělat?" Zeptala jsem se.

„No, asi budeme muset počkat, než přijde někdo rozumější, než jsme my a poradí nám, jak se dostat na nástupiště." Řekla Ellie a já přikývla.

***

Nakonec se objevil Severus a jeho rodiče, kteří nám pomohli dostat se na nástupiště.

Ve vlaku jsem se už stihla pohádat s nějakým nafoukancem. Potter. James Potter, tak se jmenuje. Potom tam s ním byl ještě jeden, ten se jmenoval Sirius Black, ale ten se do Severuse nenavážel tolik. Ale můžu s určitostí říct, že Bradavice se mi zatím líbí. Ve vlaku jsem se skamarádila ještě se dvěmi holkami, které se jmenují Jenna a Emma, to jsou dvojčata.
Z nástupiště znám Ellie, takže mám zatím tři kamarádky čarodějky a jednoho kamaráda čaroděje.
To je prostě tak wow!!

Ahoj! Mám tady pro vás další kapitolu!
SaymonMalfoy14 pro vás má pohled Severuse, tak se podívejte. 😉
Mám vás moc ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛

Neopětovaná láska [Snily] ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat