Neopětovaná láska [Snily] ✓

63. kapitola

Dnešní ráno mělo stejný scénář jako to včerejší. Probudila jsem a bylo mi strašně zle, takže jsem vyběhla z postele a mířila jsem rovnou do koupelny.

Ať už bylo těhotenství kolikrát krásné, ranní nevolnosti jsou k vzteku.

A taky budu muset Sevovi co nejdříve říct o tom, že brzy bude táta, protože na to určitě brzy přijde.

Zase jsem se na sebe zadívala do zrcadla. Jako vždy jsem zjistila, že to těhotenství žádná mýlka nebude.

Natáhla jsem si kalhoty a oblékla volné tričko a vyrazila jsem dolů udělat nějakou mňamku k snídani.

A k snídani udělám...nic složitého, takže chleby s marmeládou. Je mi líto, ale necítím se úplně nejlépe, takže se s tím bude muset spokojit.

„Dobré ráno." Ozvalo se za mnou a já se otočila na Severuse.

„Dobré ráno." Usmála jsem se a položila jsem talíř s chleby na stůl, při čemž jsem Severuse políbila na tvář.

„Jak se ti spalo?" Zeptal se.

„Krásně." Řekla jsem a položila před něj čaj a konečně jsem si taky sedla. „Jak se spalo tobě?" Zeptala jsem se.

„Spala jsi vedle mě, takže se mi spalo skvěle." Řekl a já se usmála.

„Co dneska plánuješ?" Zeptala jsem se s úsměvem.

„Já se chystám si vybalit." Řekl a já se usmála.

„Já vlastně taky, ale pak se chystám omrknout tu knihovnu." Řekla jsem a v duchu jsem se těšila, až zjistím, co všechno v té knihovně je.

„Že jsem si to nemyslel." Zamumlal Severus a já se zasmála.

„Pokud se od těch knížek odlepím, můžeme se projít po Prasinkách." Navrhla jsem.

„Skvělý nápad." Řekl a já přikývla a nevědomky se pohladila po bříšku.

„Tak což, chutná?" Zeptala jsem se s úsměvem, když si Severus nacpal chleba do pusy. Jen přikývl a já se zasmála. „Neudav se, jinak zůstanu svobodná... navěky věků." Řekla jsem rychle, zvedla jsem se od stolu a šla umýt svůj talíř a hrneček.

Přece se musím trošičku hlídat, teď bych se málem prozradila. To si ale nemůžu dovolit. Ne teď, kdo ví, co by udělal.

Ještě jsem vzala ze stolu Severusův talíř a ten jsem taky umyla.

„Jdu vybalovat." Řekla jsem a vyběhla jsem schody nahoru.

No což, já jsem se na vybalování včera absolutně necítila. Ani dneska se na to necítím, ale někdo to vybalit musí, takže prostě jdu vybalovat.

Šaty na ramínka, kalhoty a trička do poličky a je to.

Tak to mi zabralo skutečně jen chviličku.

Takže to znamená, že knihovna volá!

***

Tak a je to. Takže jsem zhltala osm set dvacet stránek.

Zaklapla jsem knihu a chtěla vstát, místo toho jsem vypískla, když jsem vedle sebe viděla Severuse.

„Promiň." Řekl a já se začala smát. „Pojď dolů, je večeře." Řekl a mně spadla brada.

„Cože?" Dostala jsem ze sebe.

„No jo, už to tak bude." Řekl Severus a dal mi pramínek vlasů za ucho.