Neopětovaná láska [Snily] ✓

5. kapitola

Dneska jsem vstala brzy. Ale není se čemu divit, vždyť je můj první školní den v Bradavicích! Oblékla jsem si hábit, uvázala si červeno žlutou kravatu a vyrazila jsem na snídani, odkud jsem chtěla jít prozkoumat Bradavickou knihovnu. Na holky jsem ani nečekala, protože mi včera řekly, že prý jsou zvyklé spát do sedmi. A já jsem ohleduplná, takže je nechám pěkně spát. Ale ony budou spát ještě hodinu a půl... No, to je jedno.

Šla jsem do Velké síně. Sice jsem nevěděla, jestli jdu správě, ale mám tušení, že ano. A šla jsem! Na snídani jsem si dala rohlík s marmeládou a jablečný džus.

***

Dojedla jsem a vyrazila do knihovny.

„Ahoj Sevi." Řekla jsem s úsměvem a zastavila se.

„Ahoj Lily." Řekl a já si všimla, že se ode mě snaží co nejvíc odvrátit tvář.

„Stalo se něco?" Zeptala jsem se a snažila se Sevovi podívat do obličeje.

„Nic." Řekl a málem si ukroutil hlavu od krku, když se pokoušel ode mě obličej odvrátit co nejvíce.

„Podívej se na mě." Řekla jsem a chtěla se mu podívat do očí. On ode mě však obličej odvrátil znovu.

„Koukni se na mě." Zopakovala jsem. Zase stejný výsledek.

„Seve, koukni se na mě." Řekla jsem přísněji. Ale ani houby.
„Severusi Snape, okamžitě se na mě podívej!" Řekla jsem se zvýšeným hlasem a otočila Severusovu hlavu na sebe.
„Kdo to byl?" Zeptala jsem se přísně.

„Potter." Řekl a se zadívala na jeho monokl pod okem.

„Promiň." Řekla jsem, když jsem si uvědomila, že za to můžu já tím svým provokováním.
„Bolí to?" Zeptala jsem se starostlivě a Severus zavrtěl hlavou.

„Počkej tu za chvíli jsem zpátky a kdyby kolem šel Potter, okamžitě zdrhej." Řekla jsem a Severus přikývl. Sice se mi nechtělo mu věřit, ale to je jedno, on to nějak přežije. Doufám.

Rozběhla jsem se do Velké síně a uloupila si tam nějaké jídlo pro Severuse. Budu pevně doufat, že mu po ránu nevadí chleba s máslem, protože nic jiného jsem za tak krátkou chvíli nestihla. Chleba jsem zabalila do ubrousku a už jsem běžela zase zpátky. Už se docela vyznám v cestách z Velké síně. Učím se rychle. Řekla jsem si a usmála se pro sebe.

No to víte, že dnešek nešel bez nějakého dalšího problému. Hned jak jsem byla o dvě chodby dál, věděla jsem, kam jít, jelikož jsem slyšela Severusův a Porterův hlas. Přidala jsem do běhu a zastavila jsem se pár metrů od nich.

„Pottere, nech ho být." Řekla jsem jedovatě.

„Lily," Vydechl nadšeně Potter a já se zamračila. „Jak si přeješ." Řekl a pustil Severuse, který už snad nemohl nic vidět, jelikož se mu začal zbarvovat monokl i pod druhým okem.

„Co vám udělal, že se k němu musíte chovat takhle?" Řekla jsem a pořád upírala oči do Potterových oříškových očí. Bylo vidět, že nemá co říct.

„Nic, že? Tak ho nechte být a hleďte si svého." Řekla jsem a pomohla Severusovi nahoru a už jsem s ním mířila do knihovny. Alespoň jsem si tedy myslela, že to bude tudy. A měla jsem pravdu.

„Dobré ráno." Pozdravila jsem a starší knihovnice se na mě usmála.

„Dobré ráno." Řekla, ale oči od knihy nezvedla, za což jsem mohla být při nejmenším ráda.

„Tak jo...já se tady moc nevyznám. Ale myslím, že to tu bude jako v mudlovské knihovně, tak tu chvíli počkej." Řekla jsem s úsměvem a Severus přikývl, takže jsem se vydala na cestu do jednoho z regálů.

Po chvilce jsem našla nějakou knížku, která se jmenovala lékouzelnictví pro začátečníky. No což, třeba by tam něco mohlo být. A taky že bylo. Hned desátá kapitola se jmenovala Kouzlo proti modřinám a monoklům. (Kouzlo je čistě jen vymyšlené, tudíž ho neprovádějte doma ani v Bradavicích, děkuji.)
Tak kouzlit ještě neumím, ale co kdybych to zkusila, třeba to půjde.

„Tak jo, tohle bych mohla zkusit." Řekla jsem a položila jsem knihu před Severuse. „Jé, já bych zapomněla!" Řekla jsem a podala mu chleba. „Stačí ti tohle?" Zeptala jsem se.

„Jo, stačí." Řekl a já se usmála.

„Tak jo. Prašti mě." Řekla jsem a on se na mě překvapeně podíval.

„Proč?" Vypadlo z něj.

„Třeba to nefunguje a mohlo by tě to připravit o zrak." Řekla jsem a Serverus zavrtěl hlavou.

„To neudělám." Řekl a já si povzdechla.

„Strašně mi to usnadňuješ." Řekla jsem ironicky a rukou jsem bouchla o stůl tak silně, až se mi oči zamlžily slzami. A za malou chvíli se mi na onom místě začala moc hezky zbarvovat modřina.

„Tak fajn, teď mám říct tohle a mávnout při tom hůlkou." Řekla jsem a udělala přesně to, co je bylo v knížce. A modřina najednou zmizela.

„Funguje to!" Řekla jsem nadšeně. To bylo moje úplně první kouzlo, které jsem kdy udělala.

„Tak já to zkusím." Řekla jsem s úsměvem a namířila Severusovi hůlku na oči. „Neboj." Řekla jsem a zamumlala ono kouzlo. A vida! Severusovi se začal monokl z pravého oka ztrácet. To samé jsem udělala znovu a zmizel mu monokl pod levým okem.

„Díky." Řekl a já se usmála.

„Nebolí to, nebo tak něco?" Zeptala jsem se starostlivě, ale Severus zavrtěl hlavou.

„To jsem ráda." Řekla jsem a prohlédla si knížku.

„Budu lékouzelnice." Řekla jsem hrdě a Serverus se usmál.

***

„Dobré ráno, studenti, vítejte v Bradavicích." Řekl starší profesor, který nás zřejmě učil na lektvarech.
To byla jedna z mnoha hodin, které jsme měli se Zmijozelem. Já jsem samozřejmě seděla se Severusem. Jednak proto, že jsem nevěděla, zda si sednout s Ellie nebo Hazel, druhak proto, že jsem vedle něj nakonec sedět chtěla

„Jsem Horacio Křiklan a budu vás učit lektvary. V mých hodinách nebudete potřebovat hůlku, takže si je pro příště nemusíte vytahovat." Řekl a já jsem bleskově uklidila hůlku do kapsy, při čemž se Ellie a Hazel sedící vedle  mě přes uličku zasmály.

„Připravil jsem si pro vás pár lektvarů, se kterými bych vás rád seznámil." Řekl pan profesor.
„Pojďte sem." Řekl a třída se seběhla k jeho stolu. A mně se povedlo být v přední řadě!

„Jelikož nepočítám s tím, že někdo bude vědět co je toto, prozradím vám, co je tento lektvar zač a k čemu slouží." Řekl profesor a já pořád koukala na lektvary.

„Takže po vypití tohoto lektvaru bude dotyčný mluvit samé blbosti, proto se mu říká-"

„Drmolivý dryák." Přerušila jsem ho a profesor se na mě obdivně podíval.

„Výborně slečno...ťukněte mi." Řekl profesor a já se usmála.

„Evansová." Řekla jsem a profesor se usmál.

„Výborně, slečno Evansová." Řekl a já jsem se usmála.

„Povíte mi co je tohle za lektvar?" Řekl profesor a podíval se na mě s nadějí v očích. Já jsem samozřejmě nevěděla, lektvary ještě nepoznám.
„Tohle je lektvar na léčení vředů. A už jeho název nám napoví, že léčí vředy. Vy se dnes, ve středu, ve čtvrtek a v pátek budete učit poznávat přísady a příští týden si zkusíte tento lektvar na léčení vředů připravit." Řekl pan profesor a já si oddychla. Potřebovala jsem se naučit poznávat různé přísady, jinak by mi ty lektvary asi moc nešly.

Ahojky! Je tady další kapitola z prvního dne v Bradavicích. Doufám, že se vám líbila. Jako vždy platí, že jestli chcete vidět Severusův pohled, utíkejte na SaymonMalfoy14 . Mám vás moc ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛