Neopětovaná láska [Snily] ✓

51. kapitola

„Krásné vánoční svátky. A opovaž se mi po nich říct, že čekáš dítě, Lilyan." Řekla Jenna a já se jen pobaveně zakroutila hlavou.

Letos jsem zůstávala v Bradavicích jen já. Jenna a Emma jely jako každý rok domů, James jel domů taky, Remus jel, aby byl přes prosincový úplněk doma, Peter a Hazel se rozhodli být letošní Vánoce spolu, takže jeli k Hazel a Ellie, která převážně bývala přes Vánoce v Bradavicích, letos jela s její mamkou do Čech. Jediný, kdo tu z party zůstával byl Sirius, což mi ani trochu nevadilo. S hafíkem je sranda.

„A hlavně, prosím tebe, dej pozor, aby se Siriovi nic nestalo, protože znáš ty jeho hovězí nápady." Řekla Jenna po chvilce přemýšlení a já přikývla.

„Neboj se, všechno zařídím." Řekla jsem a Jenna se zasmála.

„Ahoj maličká." Řekla a objala mě.

„Já jsem neměla dopustit, abyste se se Sarah začaly bavit taky." Řekla jsem s úsměvem.

„Ale noták, vždyť je to fajn, říkat ti maličká." Řekla se smíchem.

„Strašně." Přikývla jsem se smíchem.
„Ale až se vrátíš, určitě budu o dva centimetry větší." Řekla jsem a Jenna se usmála.

„Nemyslím si, zlato." Řekla se smíchem. „Jsem ráda, že jsi tak malá."

„Ale já za to nemůžu, že jsem malá. Nebo ne, já nejsem malá, ty jsi moc velká a je to." Řekla jsem a Jenna se začala smát znovu.

„Ty jsi se svými sto padesáti. centimetry středně velká." Řekla a já přikývla.

„A ty jsi se svými sto šedesáti hodně velká." Řekla jsem se smíchem.

„A Emma s těmi svými sto šedesáti pěti maxi velká." Řekla a já se začala smát.

„Ne, prostě jsem malá." Řekla jsem nakonec. Není možná, aby Emma byla maxi velká, to by Hazel se sto sedmdesáti dvěma a Ellie se sto šedesáti devíti byly žirafy.

„To je dobře, že to víš." Řekla se smíchem Jenna a já se na ní pobaveně podívala.

„Tak jak jsme si říkaly, dej pozor na Siriuse, nezapomeň mi každý den napsat a hlavně se nešprtej." Řekla a já přikývla. A stejně se učit budu N.K.Ú. jsou prostě moc důležité na to, abych je úplně zanedbala. „Krásné Vánoce, ahoj." Řekla a ještě jednou mě objala.

„Taky ti přeju hezké Vánoce. Ahoj." Řekla jsem a vydala jsem se k jezeru, kde jsem měla sraz se Severusem, který naštěstí nejel domů, protože Eileen se rozhodla tyhle Vánoce navštívit svou rodinu.

Jen jsem se usmála, když Severus seděl na lavičce a čučel kamsi do blba. Jako vždy jsem mu zakryla oči.

„Lily." Řekl nadšeně a já přikývla a ruce z očí jsem mu sundala.

„Krásné odpoledne." Řekla jsem a sedla si vedle něj na lavičku. „Na tý lavičce mě to nebaví." Řekla jsem a protože byla ona lavička nízká, přepadla jsem dozadu do sněhu a začala jsem dělat andělíčky. „Co je?" Řekla jsem s úsměvem, když jsem vycítila Severusův pohled.

„Jsi strašně roztomilá." Řekl a já se začala smát.

„Proč to říkáš?" Zeptala jsem se se smíchem.

„Protože je to pravda." Řekl a já se posadila a stáhla ho z lavičky k sobě na zem, abych ho políbila. To bylo poprvé, co jsem se nemusela natahovat.

Nedávno jsme se měřili.

Mezi námi je rozdíl třicet pět centimetrů. A mezi mnou a Jamesem dvacet. A mezi námi se Siriusem celých čtyřicet.