Neopětovaná láska [Snily] ✓

33. kapitola

„Kdo jsem?" Řekla jsem s úsměvem a zakryla Jamesovi oči.

„Moje nejlepší holka na světě." Řekl a já se usmála a za povzdechu ostatních Pobertů ho políbila.

„Jak jste se měli celý den?" Zeptala jsem se a posadila se vedle Jamese.

„Bylo to hrozný. Nevíš, kdy se na mě Ellie přestane zlobit?" Zeptal se Remus.

„Prý až vyhodíš všechny svoje knížky."  Řekla jsem a Remus si povzdechl. No...Remus s Ellie se dneska úplně poprvé pohádali. Ellie jaksi vadilo, že se věnuje víc knížkám, než jí, tak se s ním přestala bavit.

„Neboj, můžeš to vyřešit tak, že je dáš mně." Řekla jsem.

„No jo." Řekl Remus a zase si povzdechl.

„Remusi, přestaň. Tak jste se poprvé pohádali, ale zas to bude dobrý." Utěšovala jsem ho.

„A co když se na mě vykašle?" Řekl a já jsem si položila hlavu do dlaní.

„To snad není možný, co si myslíš." Řekla jsem se smíchem. „Nevím, jestli se mám smát, nebo brečet." Řekla jsem se smíchem a slzami v očích.

„Já být tebou, asi bych se smál." Řekl James a já se usmála a vtiskla Jamesovi polibek.

„Hej, vy dva, my tady prožíváme příšerné období, mohli byste přestat?" Řekl Sirius.

„Merlin." Povzdechla jsem si.

„Co říkala Jenna?" Zeptal se Sirius.

„Co by? Že prý by tě nejradši zpohlavkovala do bezvědomí a pokud se nezačneš chovat, jako normální člověk, nebude se s tebou bavit." Řekla jsem a Sirius se zamračil. Ten se zas s Jennou pohádal proto, že se s Jamesem vsadil, že se zvládne chovat jako pes a...to Jennu jaksi naštvalo, takže se s ním přestala bavit.

Já jsem se pak asi hodinu nebavila s Jamesem, protože za to vlastně mohl i on, ale pak jsem přestala, protože jsem si řekla, že je to vlastně blbost a strašná dětinskost.

„A vždyť už se chovám, jako člověk." Řekl a vylízal talíř.

„Jistě." Řekla jsem a ušklíbla se.

„To je moje přirozené chování." Řekl a já si povzdechla.

„A my jsme úplně v pohodě, viď?" Pošeptal mi James a já se k němu přitulila a přikývla jsem. Na chvíli jsem se zadívala ke Zmijozelu a odtud na mě koukal Severus. Jen jsem se na něj usmála, při čemž mi úsměv opětoval a pak se zas vrátil ke svému smutnému výrazu.

„Co máš dobrého?" Zeptal se James a já jsem se podívala na svůj salát.

„Salát." Řekla jsem. „Chceš ochutnat?" Zeptala jsem se.

„Ale jo." Řekl a já jsem si na vidličku napíchla nějakou tu zeleninu a strčila ji Jamesovi do pusy.

„Mňamka, viď?" Řekla jsem a dala jsem si taky vidličku salátu.

„Že mi dáš ještě?" Řekl James a já se zasmála a dala mu do pusy další vidličku salátu. No a takhle jsme snědli celou misku.

„Chutnalo?" Zeptala jsem se s úsměvem.

„Moc dobré." Řekl a já přikývla.

„Už jste dojedli?" Zeptal se Sirius znuděně.

„Jasně." Přikývla jsem. „Jestli chcete, aby se na vás přestaly zlobit, tak udělejte, co říkaly. Siriusi, zkus Jenně donést palačinky, dneska spí u nás." Řekla jsem a Sirius nadšeně vstal a běžel zřejmě do kuchyně. „A pozdravuj Lause!“