Neopětovaná láska [Snily] ✓

65. kapitola

„Lilyan Evans-Snapeová, já ti říkám, že tam za ním půjdeš, i kdyby to bylo to poslední, co v životě uděláš." Řekla Emma a tahala mě z křesla. Pořád se mě snažila přimět k tomu, abych šla za Sevem do Bradavic.

„Nikam nejdu, nemá zájem." Protestovala jsem.

„Lilyan, okamžitě vstaň. Je pryč tři měsíce, evidentně potřebuje postrčit. Tak zvedni zadek a jdi tam. Dneska mají být studenti v Prasinkách, tak budeš mít dokonce i odvoz. A nebudeme o tom diskutovat." Řekla Emma a dál mě táhla.

„A co když mě pošle doprčic?" Zeptala jsem se.

„Nepošle a kdyby jo, tak je idiot. A za dva měsíce máš rodit, tak to s ním koukej urovnat co nejdřív. A navíc má dneska narozeniny, tak se tam za ním zastav." Řekla Emma a tím pro ni debata skončila a odkráčela do pokoje pro hosty, který poslední tři měsíce obývala.

Měla pravdu, samozřejmě bych to s ním měla urovnat, ale...má to cenu jít do Bradavic, když mě třeba pošle do háje?

„Emmi, nevím kdy se vrátím." Řekla jsem, oblékla jsem si kabát. Džíny a tričko jsem už měla, před chvílí jsem totiž byla na procházce.

„Hodně štěstí!" Zavolala za mnou a já zavřela dveře a ještě jsem zkontrolovala, jestli mám hůlku.

***

„Ahoj." Pozdravila jsem jedinou holku, která se mnou jela v kočáře a za celou dobu si mě ani nevšimla.

„Kdo jsi?" Zeptala se mě.

„No...já jsem-"

„Ty jsi zrzavá." Řekla a já přikývla. „A máš zelené oči?" Zeptala se.

„Pokud vím." Řekla jsem.

„A jsi malá." Řekla a já se usmála a přikývla jsem. „A jsi těhotná." Řekla po chvilce.

„Jsem." Řekla jsem.

„Ty seš Lily Evansová!" Vypískla a já přikývla. „Takže to ty chodíš s profesorem Snapem." Řekla a já nejistě přikývla. „Pro Merlina, jak s ním můžeš být? Obdivuju tě. Vždyť on je na všechny tak zlý a ty vypadáš tak mile." Řekla a já se zasmála.

„Víš, jak na koho." Řekla jsem a ona se pousmála.

„Tobě nepřijdu divná?" Zeptala se z ničeho nic.

„Proč bys měla být divná?" Divila jsem se.

„Jsem jediná holka v ročníku, která nikdy neměla kluka. Nosím brýle, mám jinačí oči, než mají ostatní, lidem se straním a proto, že nosím brýle a mám ráda knihy se se mnou nikdo nebaví a říkají mi, že jsem divná." Vysvětlila mi.

„Tak to jsou ostatní pěkně hloupí. Já sama mám ráda knihy." Řekla jsem. „Lidi mají tendenci soudit bez toho, aniž by se vzájemně poznali. Z toho si nic nedělej, i mně to přijde divné a to jsem divná sama." Řekla jsem a ona se na mě usmála.

„Jsem Lena." Řekla.

„Těší mě." Usmála jsem se.

„Proč jedeš do Bradavic?" Zeptala se Lena.

„Potřebuju si promluvit se Sevem. Od doby, co se dozvěděl, že čekám miminko odešel." Řekla jsem a Lena chápavě přikývla.

„A víš, že když jsem před týdnem byla u něj v kabinetu, protože mi tak trošičku bouchnul lektvar, tak jsem viděla, že tam má strašně moc fotek s tebou?" Řekla a já vykulila oči. „Dokonce bych i řekla, že brečel." Dodala a já otevřela pusu. „Pozor na mouchy, dneska létají hodně." Řekla Lena a já se začala smát. Tohle říkala i Sarah.