Neopětovaná láska [Snily] ✓

74. kapitola

„Lily." Ozvalo se za mnou.

„Nene." Vydechla jsem. To byl jeden z těch nejpovědomějších hlasů na světě. „Ellie, co tu děláš?" Řekla jsem a honem jsem vstala.

„Byl to nějaký Smrtijed." Pošeptala.

„Ale vždyť...Remus." Vydechla jsem a objala jsem Ellie.

„Zůstal tam sám." Pošeptala Ellie a já se rozplakala spolu s ní.

„To je mi líto, Ellie." Řekla Sarah a objala nás dvě.

„Sar, ty jsi tu taky?" Divila se Ellie.

„Jo, už jsi oficiálně mrtvá." Řekla Sar potichu.

„Ne. Vždyť Remus teď učí v Bradavicích, nemůžu být mrtvá, konečně jsem ho přesvědčila, abychom se začali snažit o miminko." Řekla Ellie potichu.

„Ellie, můžeš se tu na něj koukat." Řekla jsem.

„Ale nemůžu obejmout." Řekla Ellie svým slabým hláskem a utřela si slzu.

„Ellie, nikdo tady nemůžeme obejmout ty tam dole." Řekla jsem.

„Jak to mám zvládat? Jak se na něj můžu jen koukat?" Rozplakala se Ellie nanovo. 

„Zas jsi měla pravdu, Sar." Povzdechla jsem si.

„To víš. A pak že se stářím přijde moudrost. Prdlajs, mně je pořád ještě šestnáct a jsem moudřejší než ty dvaadvacítka a než...tahle stará bábinka, které je...třicet tři." Řekla se smíchem Sarah.

„Nesměj se, buď ráda, že měla tak...v porovnání s námi dlouhý život." Řekla jsem a odtáhla jsem se od Ellie.

„Ellie, já vím, že je to těžké, ale neboj se, zvykneš si. A až tu bude Remus, budete se spolu moct vrátit do doby, kdy vám bylo třináct." Řekla jsem.

„Jako vážně?" Usmála se Ellie.

„Jasně, budete si moct cestovat časem, jak se vám zlíbí. Ale vždycky jen na pár let, pak se budete muset vrátit." Řekla jsem. Sama jsem to zkusila jen jednou. Vracela jsem se do doby, kdy mi bylo devět let.

To jsem ještě Petunii považovala za nejlepší kamarádku. Do deseti let se chystám taky, ale to až tady bude Severus.

„A nic tím nepřekopu?" Zeptala se Ellie.

„Ne." Řekla jsem.

„Kde se to dá zkusit?" Zeptala se.

„Mysli na dobu, ve které bys byla nejradši. A až ji vymyslíš, jednoduše se tam objevíš. Jenom je tu jedna věc a to sice, že si musíš počítat čas. Do roka se musíš vrátit." Řekla jsem.

„A když se budu chtít vrátit zpátky sem?" Zeptala se Ellie.

„Buď si představíš tohle místo, nebo si můžeš představit mě." Řekla jsme a Ellie přikývla, zavřela oči a najednou byla pryč.

„Tak se koukneme, co vymysleli." Řekla jsem.

„Tak chceš vodu?" Ptal se Ed a Katherine, která byla v obličeji celá rudá zavrtěla hlavou. Jacob se naopak mohl potrhat smíchy.

„Koukej." Řekla a podala mu papír.

„To je...to je můj táta?" Zeptal se Ed, když si prohlédl papír.

„Minutku." Zvedla Katherine ukazováček a zhluboka dýchala.

„Minuta už uběhla, tak říkej."