Neopětovaná láska [Snily] ✓

44. kapitola

„Bye, bye, povinnosti, neuvidíme se dva měsíce!" Zamávala Jenna vlaku.

„Ve vlaku máš povinnosti, jo?" Řekla jsem s úsměvem.

„Co je na tom k smíchu?" Divila se Jenna.

„Víš, on tam Sirius ještě je." Řekla jsem a Jenna vyprskla smíchy.
„Awwww, ale už fakt běžte s tou roztomilostí někam." Řekla jsem a otočila se na Lupiny, kteří se stejně jako minulý rok objímali.

„Budete spolu druhý týden prázdnin a první týden srpna, to je přece fajn, ne?" Řekla Jenna.

„Jenže to je strašně krátká doba." Řekla Ellie smutně.
„A vám se to řekne lehce, když ty." Ukázala na Jennu. „Můžeš přicestovat za Siriusem letaxem a ty." Ukázala na mě. „Máš Severuse hned ve vedlejší vesnici." Řekla smutně.
„A já bydlím v mudlovském Londýně s tátou, kterému zlomili hůlku a s mamkou, která se teď kouzelnického světa bojí." Povzdechla si Ellie.

„Ale noták, já jsem se s...Jamesem...taky... předtím.... Co tu melu." Řekla jsem pak.

„Meleš tady vzpomínky, zlato." Řekla s úsměvem Emm a pak vyvalila oči. „Možná máš pravdu, asi fakt stárneme." Dodala a začala jsem se smát.

„A co velevážený pan crush?" Zeptala jsem se.

„Ále, to ani nestojí za řeč." Řekla Emma s mírným úsměvem.

„Já ti dám, že nestojí za řeč, povídej." Řekla jsem.

„Tak až někdy jindy, teď bych ti v tom dělala zbytečný mišunk." Řekla a já přikývla.

„No nic, budu muset běžet, za deset minut mi jede autobus." Řekla jsem a holky se otočily.

„Ale s náma se budeš loučit čtvrt hodiny, je ti to jasný?" Řekla se smíchem Jenna.

„No to mi teda jasný není." Řekla jsem s úsměvem. „Pojďte ke mně, parto.." Řekla jsem a holky, Remus, Peter a James mě objali.

„A co já?" Vykřikl Sirius a skočil za námi.

„Bude se mi po vás stýskat." Řekla jsem.

„I nám." Řekli jednohlasně ostatní.

„Pustíte mě už, tak trochu nemůžu dýchat." Řekla jsem.

„To víš, my tě totiž chcem udusit." Řekla Hazel a já se usmála.

„A teď už mě pustíte, nestíhám ten autobus." Řekla jsem a oni se ode mě pomalu odtáhli. „Bude se mi stýskat. Mám vás ráda." Řekla jsem.

„I my tebe." Řekli znovu jednohlasně a znovu jsme se zasmáli.

Pá." Řekla jsem a ostatní mi zamávali.

Otočila jsem se na Severuse, který se loučil s...Mulciberem, Dolohovem a Malfoyem. Už nějaký čas mi přijde...jiný. Od doby, kdy se začal víc bavit se Zmijozelskými se změnil. Ne ke mně, ale k ostatním. Pořád to dávám za vinu těm Smrtijedům. Jejky, to asi bylo hnusné vyjádření ale zkrátka mi přijdou hrozně zlí.

„A já jsem jako vzduch?" Ozvalo se za mnou a já se usmála a objala svou kamarádku. S ní jsem na tyhle trable zapomínala, měla strašně zvláštně působící energii. Ale dobře působící. Vždycky mi zvládla zvednout náladu.

„Nejsi." Řekla jsem a odtáhla se od Sarah.

„No proto." Řekla Sarah s úsměvem. „Pojď sem ke mně ještě." Řekla a znovu mě objala. „Ty moje maličká." Řekla a pohladila mě po vlasech.