Neopětovaná láska [Snily] ✓

21. kapitola

Probudila jsem se a cítila jsem se strašně odpočinutá. Podívala se na budík na Jamesově nočním stolku. Bylo teprve půl třetí. Podívala jsem se na Jamese, který spal vedle mě. Je tak strašně roztomilý, když spí.

Každopádně se musím nutně napít, jinak asi umřu žízní. Takže potřebuju do koupelny. Jenže to asi vzbudím Jamese... No, uvidíme, kdyžtak bude vzhůru.

Pomalu jsem mu sundala ruku ze svého pasu, odkryla se a stoupla si na studenou podlahu, při čemž jsem se zatřásla a po špičkách jsem se rozběhla do koupelny.

„Lily?" Slyšela jsem z ložnice.

„Ano?" Řekla jsem a sedla si k Jamesovi na postel.

„Už nespíš?" Zeptal se.

„Už ne." Řekla jsem a chytla ho za ruku.

„A co budeš dělat?" Zeptal se.

„Nevím. Nejradši bych se šla projít, ale to mi asi nevyjde." Řekla jsem.

„Proč?" Zeptal se mě James.

„Je pět minut po půl druhé." Řekla jsem.

„Tak pojď, stejně jsme se po tom famfrpálu nešli projít." Řekl a já vykulila oči.

„Ale to je proti pravidlům. " Řekla jsem, když se začal zvedat a došel ke skříni.

„Neboj." Řekl a vyndal ze skříně nějaký plášť. Moment. To je...

„Neviditelný plášť?" Vypadlo ze mě.

„Jo." Usmál se.

„Kde jsi k němu přišel?" Zeptala jsem se.

„U nás v rodině se dědí." Řekl James a pokrčil rameny.

„Dobře." Usmála jsem se a vzápětí jsem se zamračila.

„Co?" Divil se.

„Když půjdu do ložnice, vzbudím holky. A nemám mikinu, ani dlouhý kalhoty, nemám nic." Řekla jsem potichu.

„Na." Řekl a podal mi svojí mikinu. No chápete to?! Teď by snad miliarda holek pukla závistí.

„Díky." Řekla jsem s úsměvem.

„Prosím." Řekl s úsměvem a vytáhnul ze skříně deku.

„Tak můžeme?" Zeptala jsem se.

„Můžeme." Řekl, vzal mě za ruku a už jsme si to kráčeli do společenky, kde přes nás přehodil neviditelný plášť a vyrazili jsme na školní pozemky. Ano, bylo to docela nebezpečné, ale měli jsme hůlky.

***

Posadili jsme se pod jeden strom, který byl na začátku Zapovězeného lesa. Tam jsme se přikryli onou dekou a já se přitulila k Jamesovi.

„Jamie, myslíš si, že spolu budeme dlouho?" Zeptala jsem se. Netuším proč, ale nějak mě to napadlo.

„Doufám, že co nejdýl to půjde." Řekl a já se usmála.

„A myslíš si, že se se mnou Severus zase začne bavit?" Zeptala jsem se.

„Určitě jo." Řekl a usmál se.

„Jenže co když ne? Určitě mnou opovrhuje a bere mě jako zrádkyni." Řekla jsem.

„Lily, když se s tebou zase nezačne bavit, tak mu můžeme říkat debil. Jen debil by se s tebou přestal bavit." Řekl a já se usmála a políbila jsem ho.

„Miluju tě." Usmála jsem se.

„Taky tě miluju." Řekl s úsměvem a já se zadívala k hradu.

Odtud si to šinula nějaká postava. Vyšší, hubená postava s delšími vlasy. Přimhouřila jsem oči.

„To je Severus." Řekla jsem.

„Jo, to je." Řekl James. „Běž za ním, on za tebou sám nepřijde." Řekl a já se usmála, letmo jsem Jamese políbila a rozběhla se za Severusem.

„Seve, počkej!" Zakřičela jsem. Bylo mi jedno, že by nám mohli všem třem strhnout body, hlavně jsem mu to všechno potřebovala vysvětlit.

„Severusi, okamžitě se zastav!" Zakřičela jsem, když jsem viděla, že se dal do pohybu. Nezastavil se, takže jsem se rozběhla jak nejrychleji jsem uměla, chytla jsem ho za ruku a tím pádem ho zastavila.

„Co chceš?" Zeptal se mě potichu.

„Chci ti to všechno vysvětlit." Řekla jsem a rychle jsem mrkala, aby mi z očí nezačaly padat slzy. Když kývnul, zhluboka jsem se nadechla, abych se hned nerozplakala. „Seve, když byly ty prázdniny, tak...jsem si připustila, že k tobě cítím mnohem víc, než jen kamarádství. Mnohem, mnohem víc.
Pak začal školní rok, holky mi ve vlaku řekly, že po tobě pokukuje Sarah, takže jestli chci, abys mě bral jako něco víc, než jen kamarádku, mám si máknout a nabídly se, že mi pomůžou, když budu chtít. Potom, když jsem přišla tenkrát z té knihovny, řekly mi, že si myslí, že jsi do mě taky zblázněný, tak jsem se rozhodla, že ti to půjdu říct a...když jsem přišla do Zmijozelu, viděla jsem tě tam s ní. Totiž se Sarah. Potom jsem chtěla být sama, přišel James a... já jsem s ním začala chodit. Nevím, co všechno jsi na tom ostrůvku slyšel, ale je mi to líto. Všichni říkali, že pokud se chci odmilovat, mám si najít novou lásku. Už jí mám a mrzí mě, že jsi to nepřijal, ale...chci ti říct, že se s Jamesem nerozejdu a tobě a Sar to přeju. Tak...teď už všechno víš a... můžeš mě zase dál...dál nenávidět, nechodit z ložnice ven, muckat se se svojí bezchybnou přítelkyní... prostě cokoliv, jen jsem chtěla, abys věděl, jak to všechno bylo." Řekla jsem a utírala si slzy, které se mi nepodařilo zadržet. Rychle jsem ho objala.

„Pro-promiň. Už tě nebudu dál otravovat." Řekla jsem potichu a vydala se zpátky za Jamesem.

„Tak co?" Zeptal se James.

„Netuším. Ale ví, jak to bylo a...to je to hlavní." Řekla jsem.

„Pojď ke mně." Řekl potichu a já mu vklouzla do náruče.

„Jamie, já se tě nevzdám." Řekla jsem tiše.

„Ani já tebe." Řekl a dal mi polibek do vlasů. „Jde do hradu." Pošeptal mi James.

„Jasně." Řekla jsem a usmála se. Rozhodně bude nad mými slovy přemýšlet, protože jinak by tam ještě chvíli stál. To ho mám prokouknutého, co?

„Už je ti líp?" Zeptal se.

„Jo." Usmála jsem se.

„Tak fajn." Řekl a já zvedla hlavu.

„Myslíš si, že si něco z toho vezme k srdci?" Zeptala jsem se.

„Určitě." Usmál se James.

„Co budeme dělat?" Zeptala jsem se a zachumlala jsem se víc pod deku a do Jamesovi mikiny.

„Netuším." Řekl a já se usmála.

„Tak nad ničím nepřemýšlej." Řekla jsem, sundala mu brýle a opět jsme se začali muckat.

„To nejde." Řekl potichu.

„Co?" Divila jsem se.

„Nejde na nic nemyslet. Musím myslet na tebe. Každou vteřinu na tebe musím myslet." Řekl a já se usmála a znovu jsme se začali líbat. Fakt asi neděláme nic jiného, ale to je jedno. Jsem ráda, že Severus už ví, jak to všechno bylo. Ať s tím naloží jakkoliv, cítím se volněji. Jakoby mi spadl ze srdce obrovský kámen. Teď už mám fajn život. Mám bezva přítele, nejlepší kamarádky a Jennu, žádné tajemství a... bezvadného nadnejlepšího kamaráda. Jsem šťastná.

Ahoj! Jsem tady zase. Snad se vám kapitola líbila. Mám vás moc ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛