Neopětovaná láska [Snily] ✓

48. kapitola

Ráno jsem se probudila s úsměvem na rtech, ale když jsem si vzpomněla na včerejšek, spadl mi rychle. Povzdechla jsem si a vyrazila do koupelny, kde jsem zjistila jedinou pozitivní zprávu za celých...zřejmě dvanáct hodin.

Chvilku jsem v koupelně byla a česala si vlasy, když jsem najednou slyšela křik z kuchyně, takže jsem se rozhodla to dojít omrknout.

„Jen obyčejná mudlovská šmejdka." Řekl někdo a já pochopila, že to byl zřejmě Liam.

„Takhle o ní nemluv!" Zakřičel Severus, při čemž se ozvala další rána.

„Co se děje?" Přiběhla jsem rychle.

„Co na ní můžeš vidět?" Řekl Liam směrem k Severusovi.

„To bys rád věděl, co?" Řekl Severus a já dál pozorovala, jak mu Liam uštědřil další ránu.

„Co děláš?!" Vyjekla jsem najednou.

„Pokouším se ho srovnat." Řekl Liam.

„Jen si mě mlať, ale já jsem zvyklý od Pobertů." Řekl a já protočila oči.

„Petrificus totalus!" Vyjekla jsem rychle, když se Liam napřahoval na další ránu pěstí. „Seve, jsi v pořádku?" Přihnala jsem se k němu a chytla ho za ruku.

„V úplném." Přikývl Severus, ale jaksi to tak nevypadalo. „Vždyť tě můžou vyloučit z Bradavic." Řekl Severus po chvilce s pohledem na mojí hůlku.

„Nevyloučí." Usmála jsem se a dala mu pusu na čelo. „Nemají proč." Řekla jsem a otočila se na Liama. „Proč?" Zeptala jsem se jen.

„Začal o tobě říkat, že jsi mudlovská šmejdka." Řekl Severus a já se otočila zpátky na něj.

„Vždyť přece jsem. A zasloužila bych si, aby na mě byla použitá černá magie." Řekla jsem, jakoby mě to ani trochu nezajímalo.

„No tak to moment." Řekl Severus. „Neřekl jsem přímo na tebe." Dodal a já se zamračila.

„Dobře, tak třeba na Hazel. Pak mám mezi kamarády taky nějaké ty krvezrádce... Nebo rovnou mudly, naše, Petunii, Willyho. Řekni si, mám rodinu plnou mudlů. No tak, stačí jen říct, jaký matroš ti vyhovuje." Řekla jsem se slzami v očích. „Seve, ty víš, že zvládnu odpustit a zapomenout, ale na tohle prostě zapomenout...nejde." Řekla jsem potichu.

„Tak co mám udělat, aby to šlo?" Zeptal se.

„Slova už zpátky nevezmeš." Řekla jsem sotva slyšitelně. „Vstávej." Řekla jsem a podala mu ruku, abych mu pomohla ze země.

Pomohla jsem mu vstát a aniž bych si to uvědomila, pořád jsem ho držela za ruku a vedla ho k ložnici. Zaklepala jsem.

„Dále." Ozvala se Eileen a já jsem vešla dovnitř.

„Můžeš mu to ošetřit?" Zeptala jsem se a ukázala na Severuse.

„Co se stalo?" Zděsila se Eileen.

„Liam." Řekla jsem jednoduše a Eileen se na nás nevěřícně zadívala. „Sama nevím, co se přesně stalo." Řekla jsem a Eileen stočila svůj pohled na Severuse.

„Řekl o Lily, že je mudlovská šmejdka." Řekl Severus to, co řekl mně. To přece jsem.

„A co jste s ním udělali?" Zeptala se Eileen.

„Petrificus totalus." Vysvětlila jsem.

„Pojď sem, zlato." Řekla a Severus se posadil na postel.

„Já ještě půjdu-"

„Nechoď, Lily." Řekl Severus potichu a já jsem si povzdechla a posadila jsem vedle něj, při čemž jsem ho chytla za ruku.

„No uštědřil ti pořádnou." Řekla Eileen. „Teď se nelekni, bude to trochu bolet." Řekla Eileen a Severus přikývl a po chvilce se ozvalo křupnutí, se kterým Severusův stisk ruky zesílil. Pevně jsem sevřela víčka a sykla jsem, ale jinak nic. „Zlomenina napravena." Řekla Eileen a pokrčila rameny.

„A další zřejmě vytvořena." Řekla jsem s úsměvem a koukala na naše spojené ruce.

„Já myslím, že už je to v pořádku." Řekla Eileen.

„Myslím si to samé." Řekla jsem s úsměvem.

„Pomůžete mi mu vymazat paměť?" Zeptala se Eileen.

„Cože?" Divila jsem se.

„Včera z něj vylezlo, že má manželku. A po tom, co udělal Severusovi s ním už nechci nic mít." Řekla a já se pousmála.

„Fajn, jdu ti pomoct." Řekla jsem a vyrazila jsem do kuchyně.

***

Sedla jsem si na postel vedle Severuse a opřela jsem se o něj.

„Už je pryč." Řekla jsem potichu.

„Bezva." Řekl Severus a já si povzdechla. „Můžeš mi odpustit?" Zeptal se.

„Odpustit znamená zapomenout." Řekla jsem potichu. „Platí ještě to, že na mě nebudeš tlačit a dáš mi tolik času, kolik ho budu potřebovat?" Zeptala jsem se.

„Platí." Přikývl a já se pousmála.

„Tak toho využiju." Řekla jsem a zvedla jsem se. „Ahoj." Řekla jsem a vydala jsem se domů.

Po cestě jsem přemýšlela. Nevěděla jsem, co dělat. Kéž by se mnou byly holky, aby mi poradily. Ale o té černé magii by se dozvědět nesměly...

Pohled Severuse: SaymonMalfoy14