Neopětovaná láska [Snily] ✓

7. kapitola

Ráno jsem se vzbudila a cítila jsem se strašně odpočinutá. Podívala jsem se na Ellie, která ležela vedle mě a musela jsem se pousmát nad tou kravinou, kterou jsem včera řekla. Vážně musím přiznat, že jsem se zároveň trochu zděsila. Nic netrvá věčně, to ví každý a právě proto. Kdyby bylo to, co jsem řekla -nedejmerlin- pravda, všechno bych zničila. Kdyby totiž tamto byla pravda, pravděpodobně bych se pokusila začít s ním chodit a kdyby se mi to povedlo, bylo by to jen na chvíli, protože prostě  všechno jednou skončí. A kdyby to skončilo, tak bychom už nemohli být přátelé. Nebo jistěže mohli, ale už by to nebylo jako teď. Ale noták! Nad čím to přemýšlíš, Liliano! Ne, rozhodně se nikdy nestane, že se do Seva zabouchnu, natož pak abych s ním chodila. Je to blbost, blbost, blbost, blbost! I když ne tak velká. Lilyano!
Musela jsem si dát facku, jinak bych asi nad těmihle pitomostmi přemýšlela dál. Ale z druhé strany musím uznat, že Severus vůbec není ošklivý. Je i hodný, chytrý, naslouchá, dokáže normálně komunikovat, vztah s ním by musel být jako pohádka. Evansová! Lilyano! Blbečku jeden! Vzpamatuj se! Okřikovala jsem se a pomalu vstala, abych se šla probrat studenou sprchou.

***

Tak jsem v háji! Ani ta hloupá sprcha nepomohla, ba co hůř, ještě jsem si něco uvědomila. Za to všechno může Ellie.

„Eleanor, koukej vstát!" Okřikla jsem ji a ona otevřela svá modrá kukadla.

„Nejsem Eleanor. Jsem Ellie. A mamka mi říká Eliško." Řekla uraženě Ellie a já se usmála.

„Elishko?" Řekla jsem a snažila se to jméno pochopit.

„No, to je vlastně české jméno. EliŠka." Řekla Ellie a zvýraznila to divné písmenko.

„Však jo, Elishka." Řekla jsem a Ellie se usmála.

„Potom tě to naučím." Řekla a já jsem přikývla.

„Ty umíš i česky?" Divila jsem se.

„Jo, trochu." Řekla a já se na ní s obdivem v očích dívala.

„Tak já se jdu zlidštit a pak půjdeme na snídani." Řekla Ellie a já jsem přikývla a zamířila ke svému nočnímu stolku pro hřeben, jelikož nemůžu jít ven s neučesanými vlasy, že?

***

„Lily, víš, že jsi od rána nějaká vynervovaná? A to se k Vánocům absolutně vůbec nehodí." Řekla Ellie a starostlivě si mě prohlédla.

„Hm." Řekla jsem a dál jsem propíchávala žloutky vajíček, na které jsem dneska neměla vůbec chuť.

„Tak mi pověz, co se stalo?" Řekla Ellie a já si povzdechla.

„Je to složité. Máš hlad?" Zeptala jsem se v naději, že řekne, že ne.

„Ani ne. Anglická snídaně je divná." Řekla a já se pousmála. Bylo vidět, že u nich doma mají českou kuchyni.

„Tak jdeme do ložnice, tam ti to řeknu." Řekla jsem a zašmátrala v kapse, ve které jsem měla dárek pro Severuse. Doufala jsem, že tady bude, ale nebyl. No, ale ani se nedivím, jelikož jediní blázni, kteří se rozhodli vstát takhle brzy jsme jen já a Ellie.

Nad tím dárkem pro Seva jsem přemýšlela vážně hoooooooooooooodně dlouho. No, nakonec mu vyberu takovouhle kravinu. No což, snad se mu to bude líbit.

„Tak fajn, Lilyan, že ty ses zbláznila?" Řekla Ellie a já se na ní nechápavě podívala.

„Proč jsem se zbláznila?" Zeptala jsem se.

„Od rána vlastně nekomunikuješ a na snídani jsi týrala vajíčka. Jiné vysvětlení než bláznovství pro to nemám." Řekla a já se jen pousmála.