Neopětovaná láska [Snily] ✓

55. kapitola

„Seve, kde myslíš, že by to bylo lepší?
Prasinky, Londýn, Godrikův důl, Ž-"

„Proč se ptáš?" Zeptal se Severus a odhrnul mi vlasy z obličeje.

„Protože... už pár měsíců uvažuju o tom, že po škole nemáme kde bydlet a nechci říkat, že by mi vadilo to docházet k jezeru a pak chodit přespávat buď k tobě, nebo ke mně, ale bylo by fajn mít něco svého. Tím samozřejmě neříkám, že to nějak spěchá-"

„Takže jinými slovy chceš bydlet společně." Řekl Severus a já přikývla.
„Ale Lily, je ti jasné, že to...nebudu moct?" Zeptal se a já si povzdechla.

„Všechno nemusíš zvládat sám. A teď jsme na to dva, takže když se složíme, něco by z toho mohlo vzejít, no ne?" Řekla jsem a Severus mě pohladil po tváři.

„To by mohlo." Řekl Severus a já přikývla a nechala se políbit.

„Můžu?" Zeptala jsem se a jelikož věděl, na co se ptám, přikývl.

Věděla jsem, že je špatně, že je Smrtijedem, ale...to znamení zla je fakt hustý.

„Jak moc ti přijdu divná?" Zeptala jsem, a Sev si na chvíli přestal hrát s mými vlasy.

„Cože?"

„Dělej, řekni to." Smála jsem se.

„A co?"

„Jak moc ti přijdu divná." Zasmála jsem se a žďuchla do něj.

„Takhle ne." Řekl Sev s přimhouřenýma očima taky do mě strčil.

„Ale ne!" Vypískla jsem a chtěla jsem ho strčit silněji, jenže se mi uhnul, a tak jsem se svalila do trávy. „Hele!"

„Ty sis začala." Řekl Sev a já se zasmála.

„To znělo dětsky." Řekla jsem.

„No to nemělo." Řekl.

„Ale znělo." Řekla jsem s úsměvem. „Takže jak moc ti přijdu divná?"

„Co je tohle za otázku?"

„Naprosto normální a obyčejná otázka. Jak moc jsem divná?"

„Teď ses zeptala na dvě jiné otázky. Jak jsi divná a jak mně přijdeš divná je rozdíl." Řekl Sev.

„Ha! Myslíš si, že jsem divná." Řekla jsem spokojeně.

„Kdybys mi nepřišla divná, byl bych slepej." Řekl Severus a já vyprskla smíchy.

No hele, ale představa Seva s černýma brýlema je vtipná.

„No a právě proto se tě ptám, jak ti moc přijdu divná?"

„No to záleží na situaci." Pokrčil rameny.

„A jak moc teď?"

„Teď právě docela přiměřeně."

„A proooč?" Zeptala jsem se.

„Protože se teď chováš docela normálně. Ale rozhodně jsi pořád praštěná."

„A to budu pořád." Zasmála jsem se a chvíli koukala do prázdna. „A teď?"

„Sakra, Lily. Tak fajn, řeknu ti to upřímně. Jsi ta nejpraštěnější a nejdivnější holka, jakou jsem kdy potkal." Řekl Severus.

„Proto ses do mě zamiloval, že jo?" Zeptala jsem se.

„Jo, to je pravda." Přikývl Sev.