Neopětovaná láska [Snily] ✓

10. kapitola

„Lily!" Ozvaly se vedle mojí postele dva hlasy a já cítila, jak mi někdo skočil do postele. A přesně jsem věděla, kdo to je.

„Ahoj Jenny, ahoj Emmi. Co tu děláte?" Zeptala jsem se.

„Včera ses někam vytratila." Řekla Jenna.

„Měly jsme o tebe strach." Řekla Emma.

„Takže jsme tě přišly zkontrolovat." Řekly jednohlasně a já se usmála.

„Tak jo. Eliška a Hazel už jsou vzhůru?" Zeptala jsem se.

„Jsme." Řekla Ellie a já se otočila za jejím hlasem.

„Běž se zlidštit a půjdeme na snídani." Řekla Hazel a já se vydala do koupelny.

***

„A cože ti řekla?" Zeptala se nevěřícně Jenna.

„Ona..." Začala jsem, ale Ellie do mě šťouchla loktem a ukázala na dveře.
Nadšeně jsem se usmála a naznačila Severusovi, aby šel k nám.

„Ahoj." Řekl a posadil se vedle mě.

„Dobré ráno." Řekly jsme s holkama jednohlasně.

„Mezikolejní sedánek? Nechcete sem pozvat ještě někoho z Mrzimoru?" Zeptal se suše.

„Nech toho,Seve." Řekla jsem. Věděla jsem, že mu Jenna a Emma svým způsobem vadí. Dokonce i Hazel a Ellie. Nevím proč, ale už to tak bude.

„Tak my už půjdeme." Řekly Emma a Jenna nastejno.

„Nikam nechoďte, jen tady zůstaňte." Řekla jsem mile. A samozřejmě jsem musela dodat: „A ty taky." Jelikož jsem viděla, že se začal zvedat.

„Proč?" Zeptal se Severus.

„Jelikož jsem se rozhodla, že na tebe budu dávat pozor. A jelikož si to sem právě šine ta partička debilů, tak se odsud nehneš. " Řekla jsem a připadala jsem si jako matka, která peskuje svoje dítě. Ani nevím proč.

„Fajn." Řekl a já se spokojeně usmála.

„Díky." Řekla jsem s úsměvem.

„No, tam nám to dopověz." Řekla Jenna.

„Zase to samé. Že by mě měli upálit, jelikož čarodějnice nesmí jen tak běhat po světě." Řekla jsem a holky se na mě soucitně podívaly.

„Prostě žárlí. Každý mudla by chtěl umět kouzlit." Řekla Jenna, jakoby snad mudly nějak blíže studovala.

„Jo to asi jo." Řekla jsem potichu a zase se ňimrala v jogurtu. Nějak nemám poslední dobou na jídlo vůbec náladu ani chuť.

„Srabusi, tak ty už máš takový strach, že ses přišel schovat za holky?" Řekl posměšně Potter.

„Ale Pottere, nemusíš přede mnou vtipkovat, pořád tě nesnáším. Ale teď mi řekni, kdo by se vás bál?" Řekla jsem a falešně se začala smát. Naproti tomu se ale Ellie, Jenna, Emma, Hazel a Severus začali smát celkem opravdově.

„Taky tě miluju, Evansová." Řekl Potter a já se ušklíbla.

„Tak mě napadlo, co kdybychom si večer udělali romantickou procházku po hradě?" Řekl a já jsem vykulila oči.

„O tom si nech zdát." Řekla jsem.

„Taky že nechávám." Řekl Potter.

„Seš debil." Oznámila jsem mu.

„Hele, Srabusi, už se ti tady Evansová pochlubila, že kdybys včera neutekl, tak by mě políbila? Jen tak, sama od sebe. Tady přede všemi." Řekl Potter a já na něj vykulila své dva smaragdy.

„Nelži." Řekl Severus.

„Nelžu. Mám svědky. Tady Taylorovou a Greenovou. Kdyby nepřišel Remus s tím, že jsi zdrhnul, už dávno by náš vztah vyšel najevo, viď Lily?" Řekl a mně malém vypadly oči z důlků.

„Tak co, můžu s tebou počítat v osm ve Vstupní síni, zlato?" Zeptal se Potter a já ho vraždila pohledem.
Než jsem ale stačila něco říct, Severus vstal a odešel a já jsem absolutně netušila, co to všechno znamená...
Vlastně ano, tušila. Byl naštvaný. A hodně, jinak by zůstal.

„Seš idiot Pottere!" Zaječela jsem na Pottera a vydala se z Velké síně pryč. Teď mi bylo jasné, že musím zmiznout, jinak se rozbrečím před všemi.
Proč ten Potter musí být takovej idiot?Proč mě furt musí zvát na rande? Proč furt jen mě, proč ne třeba Ellie, však ta je do něj přímo zblázněná! A já, která si vlastně až tyhle prázdniny připustila úplnou pravdu, musím mít takovou smůlu a být pronásledovaná tím ichtylem?!

Samozřejmě jsem šla do knihovny, protože tam nikdo moc nechodí. Naštěstí je dneska sobota, takže se ještě neučíme.

„Dobré ráno, slečno Evansová." Pozdravila mě madam Pinceová.

„Dobré." Řekla jsem potichu a rychlochůzí jsem došla až úplně dozadu, kde jsem si sedla do rohu a vypustila slzy. Od doby, co jsem v Bradavicích jsem neplakala, ale teď jsem všechno pustila ven. Plakala jsem kvůli, Potterovi, protože mi pořád otravuje život. Kvůli Pobertům, protože šikanují Severuse. Kvůli těm nadávkám od Zmijozeláků. Kvůli tomu, že mě Petunie nemá ráda. Kvůli tomu, že jsem se zamilovala. Teď by stačila jen chvilka nepozornosti a všechno by se zničilo, jelikož by se mi Severus mohl dostat do hlavy. Jednoduše jsem plakala kvůli všemu, co jsem se předtím pokoušela ignorovat...

„Nesnáším svůj život." Řekla jsem potichu, ale vzhledem k tomu, že jsem byla v knihovně se to tu pěkně rozléhalo.

Nějak jsem nevnímala okolí. Ostatně jako vždycky, když jsem plakala, proto mě dost vyděsilo, když mě někdo objal a začal mě hladit po vlasech. Ale stačilo jen otevřít oči a vidět to černé oblečení a bylo jasno.

„Neplakej, Lily." Šeptal Severus a já jsem si nemohla odpustit zavrtění hlavou.

„Proč pláčeš?" Zeptal se a já začala zhluboka dýchat.

„T-ty se n-na m-mě n-nezlobíš?" Zeptala jsem se.

„Proč bych měl?" Zeptal se.

„Vždyť jsem včera málem políbila Pottera." Řekla jsem potichu a slyšela jsem, že jeho srdce vynechalo jeden úder.

„To je pravda?" Zeptal se vyděšeně a já nevěděla proč.

„Jo. P-ptala j-js-jsem s-se-"

„Nebylo by lepší, kdybych to viděl?" Zeptal se a já si povzdechla. No jo, teď jsem mluvila docela pomalu. Jen jsem přikývla a nechala ho, aby se mi podíval do hlavy. Ale jen na tu jednu vzpomínku.
Ta se mi úplně přetáčela v hlavě.

Vzpomínka už skončila a já jsem cítila, že se Severus snaží vidět ještě něco, ale hned jsem ho pěkně a slušně vyhodila.

„Ty bys políbila toho kreténa jen proto, aby ti řekl, kde jsem?" Řekl a já nevěděla, co to bylo za tón.

„Jo." Řekla jsem s úsměvem.

„Ta Nitroobrana ti jde." Řekl a já se pousmála.

„Díky. Jen ten Nitrozpyt mi nejde." Řekla jsem potichu.

„Stejně je lepší umět Nitroobranu, než Nitrozpyt." Řekl a já se pousmála.

„Dovolím si s tebou nesouhlasit." Řekla jsem s úsměvem a znovu jsem Severuse objala.

Čauky mňauky! Je tu další kapitola!😊 Doufám, že se vám líbí. 😉
A jako obvykle, se běžte podívat na pohled Severuse na SaymonMalfoy14 .
Mám vás ráda! Vaše Déňa Grangerová Malfoyová 💙❤️💚💛