Neopětovaná láska [Snily] ✓

31. kapitola

„Kde je Lilyan Evans-Potterová?!" Zaječela Emma a já se škvírkou podívala ven.

„Netuším." Řekl James.

„Ty to víš, Jamesi Pottere!" Zakřičela a já se dívala na Jamese.

„Netuším." Řekl James znovu.

„A co ty?!" Zaječela na Severuse, který právě šel kolem.

„Co já?" Divil se Severus.

„Kde je Lilyan Evans-Potterová?!" Zakřičela znova.

„Potterová?" Divil se Severus.

„Tak si říkáme." Vysvětlil James.

„Kde je Lilyan?!" Zakřičela Emma znovu.

„Proč jí hledáš?" Zeptal se Severus.

„Má moje Bajky Barda Beedleho!" Zakřičela a já se podívala na knihu, kterou jsem držela. Už jsem potřebovala přečíst jen poslední stránku.

„A proč teď potřebuješ Bajky Barda Beedleho?" Divil se Severus.

„Protože si je půjčila a nechce mi je dát zpátky!" Řekla Emma a já se usmála. No vážně se mi nechce jí dávat je zpátky...

„Nevím, kde je." Řekl Severus.

„Vy to víte. A taky mi to povíte." Řekla Emma.

„Já fakt nevím." Řekl James a já se usmála. Lhát teda umí.

„Jamesi Pottere, podívej se, co mám." Řekla Emma a ukázala mu jeho koště.

„Kdes to vzala?!" Zakřičel na ní James.

„To je jedno. Řekni mi, kde je Lilyan a tvému koštěti se nic nestane." Řekla Emma s úsměvem.

„Já vážně nevím, kde je." Řekl a díval se, jak Emma utrhla kousek smetáku. (Pozn. au. Nevěděla jsem, jak se říká té části, kterou se zametá, tak uvidíme. 😅)

„Jsi si jistý?" Řekla.

„Jasně." Řekl James.

„A počkej, počkej, vím, že i ty víš, kde je, Severusi Snape. A mám něco, co tě přinutí mluvit." Řekla a zamávala mu před obličejem jeho hůlkou.

„Já vážně nevím kde- kde jsi to vzala?" Divil se a sáhnul si do kapsy, která byla evidentně prázdná.

„Nezajímej se. Kde je Lilyan a moje Bajky?!" Zakřičela a začala Severusovu hůlku pomalu ohýbat.

„V knihovně!" Řekl najednou James.

„Tam jsem byla!" Zakřičela Emma.

„Je v ložnici." Řekl Severus.

„No vidíte, že to šlo." Řekla Emma spokojeně, hodila koště a hůlku na zem a vydala se směrem k Nebelvíru.

Když jsem si byla jistá, že už je pryč, vylezla jsem ze svého úkrytu ven.

„Díky." Usmála jsem se vděčně a objala Jamese i Severuse.

„Nemáš vůbec zač." Usmál se Severus.

„Ale mám." Řekla jsem.

„Odkdy si říkáš Evans-Potterová?" Zeptal se a já se rozesmála.

„Vlastně ani nevím. Ale Jenna si třeba říká Davis-Blacková a Ellie Taylor-Lupinová, Hazel Green-Palačinková a tak." Řekla jsem a Severus na mě koukal jak na pitomce.

„Fajn, chápu." Řekl a já přikývla.

„Co hůlka s koštětem?" Zeptala jsem se.

„Koště je v pohodě." Řekl James.