Neopětovaná láska [Snily] ✓

54. kapitola

„Notak Lily, musíš ho otevřít. Letos je to naposledy, co jsme na Vánoce všechny spolu, pak se třeba už nikdy nemusíme vidět všechny dohromady." Řekla Emma a ostatní přikývly.

Musí mi to pořád připomínat?

Musí mi připomínat, že příští rok už bude všechno jinak?

A že příští rok už prostě nebudeme spolu?

Že dnešní Křiklanův vánoční večírek byl můj poslední...

„Máte pravdu, otevřu ho." Řekla jsem a rozklepanýma rukama jsem začala trhat balící papír.

„Hezký." Řekla Jenna a já se podívala na hodinky, na které jsem koukala, když jsme se Sar byly v Prasinkách. Bylo na nich totiž něco zvláštního. Daly se otevírat, ale to jsem holkám neřekla.

„Jsou hezký." Řekla jsem s úsměvem.

„Ták jo, já nevím jak vy, ale já-"

„Zabírám koupelnu." Přerušila jsem ji a než stihla vůbec něco namítnout, už jsem otočila klíčem v zámku.

Chtěla jsem si v klidu hodinky prohlédnout, protože jsem tušila, že mi do nich něco napsala.

A měla jsem pravdu. Když jsem je otevřela, skutečně na mě vykoukl malý papírek. Naštěstí...jsem byla líná si hůlku z rukávu vyndat, takže jsem ho mohla zvětšit.

Milá Lily,

Promiň, nevím, jak ti to mám říct ale...
umřu.
Vím to. Dnešní odpoledne je to poslední, které budeme spolu.
Sice vím, že si myslíš, že věštění je nesmysl, ale tahle věštba se vyplní, cítím to.
Zabije mě. Bazilišek. Jsem si tím na sto procent jistá.
Předpokládám, že si tenhle dopis přečteš, až budu po smrti.
Takže ti tedy chci říct dvě věci.
Mám tě ráda a shlížím na tebe zezhora, maličká.

                                    Pac a pusu, Sar 🖤

P.S. hodně štěstí při N.K.Ú.

Musela jsem se usmát. Ne tomu, že jsem se dozvěděla, že Sarah vlastně věděla, že umře, ale tomu jejímu oblíbenému oslovení - maličká.

Tak mi od její smrti nikdo neřekl...

Setřela jsem si slzy a pousmála jsem se.

***

„Takže ona to věděla?" Zeptala se Hazel.

„Nejspíš." Řekla jsem.

„Zlato, jak to vlastně budeš mít s tím Peterem?" Zeptala se Emma a já se otočila na Hazel.

„Dobrá otázka." Řekla jsem a čekala, co z ní vypadne.

„Ještě si ty poslední měsíce s ním užiju a pak smerlinem, Pettigrewe, už se uvidíme jen na školním srazu." Řekla a já si povzdechla.

„A jak to plánujete vy?" Zeptala jsem se Jenny.

„Sirius říkal, že se od Potterových odstěhuje a pokusí se nám něco sehnat, abychom měli kde bydlet. Že prý je nesmysl, aby bydlel každý sám." Řekla Jenna a já se usmála.

„Co vy?" Zeptala se Jenna Ellie.

„Jak bych vám to řekla." Povzdechla si Ellie. „Ještě s Remem zvažujeme, že budeme bydlet spolu, ale říká, že má strach z toho, aby mi neublížil." Řekla a já přikývla. „Ale řekla bych, že je to na dobré cestě." Dodala a já se usmála.