Neopětovaná láska [Snily] ✓

76. kapitola

„Dobré ráno. Moc se omlouvám, že tě takhle budím, ale přišla jsem se omluvit za ten včerejšek." Usmála se Katie, když přišla k Sevovi, který byl pořád ještě v posteli. Není se moc čemu divit, Katie většinou vstává ve čtyři a Severus většinou spí co nejdéle to jde. 

„Katie?"

„Jsem to já, samozřejmě." Přikývla Katie a sundala si boty, aby si mohla vlézt za Sevem do postele.

„Co se stalo?" Zeptal se Severus.

„Mrzí mě, co jsem řekla, říkat jsem to neměla a rozhodně jsem si to nemyslela. Jsem strašně nevděčná." Semlela Katherine, která byla schoulená v klubíčku a mně teď připomínala tu malou pětiletou holčičku, která za námi takhle ráno chodila do ložnice a hrála si mi s vlasy. „Moc, moc, moc, moc, moc se omlouvám, tati."

„Nezlobím se na tebe, Katie." Řekl Severus. „Potter je v bezpečí."

„Díky." Usmála se Katie a přitulila se k Sevovi. „Omlouvám se, neměla jsem se takhle chovat, neměla jsem tě tam nechat jít."

„Podívej se na mě." Řekl Severus a Katherine vzhlédla. „Máš matčiny oči." Řekl jako vždy a jak v Katieiných zelených a Severusových onyxových očích se zaleskly slzy.

„Já vím, že mám." Přikývla Katie a zavřela oči. „A taky vím, že mám nervy ze zkoušek."

„Začínají už zítra, co?"

„Právě. Já je nezvládnu, nebudu lékouzelnice." Povzdechla si Kath.

„O.V.C.E. skládáš přece jen z předmětů, u kterých se ti podařily N.K.Ú." Řekl Severus. „Věřím, že je zvládneš."

„Opravdu věříš?"

„Opravdu."

„Tak to abych si to začala víc procvičovat."

„Jaké jsou přísady do Mnoholičného lektvaru?"

„Zlatoočka síťokřídlá, pijavice, roh z dvojrožce, svazenka, pumpava, kůže z hřímala. Příprava je složitá a trvá měsíc." Usmála se Kath.

***

Kath si jednoho devátého ledna takhle pěkně seděla v Tkalcovské ulici na návštěvě u své babičky - ano u Eileen - a zrovna si obě četly a každá svojí knihu.

V pokoji bylo krásné ticho, a jenom jim tiše hrál gramofon.

A pak se najednou přes celý pokoj ozvalo hlasité prásk!

Eileen se přikrčila, a Kath slítla z křesla, a kniha jí vypadla z ruky.

Tomu jsem se upřímně zasmála.

A ještě víc jsem se zasmála tomu, když pak Kath s knížkou na hlavě vykoukla zpoza křesla.

„Ahoj tati.“ Řekla pak s úsměvem.

„Katherine." Procedil přes zuby.

„Ano?“

„Nezapomněla jsi mi něco říct?“ zeptal se naštvaně.

„Eeeee...Všechno nejlepší?" Usmála se Kath.

„Nepsala jsi náhodou něco někam?“

„Ano. Shodou okolností jsem toho psala několik. Většinou eseje a poznámky, chápeš, ne? Lékouzelnice, škola a tak. Proč se ptáš?" Usmála se Kath.

„Nehraj si na debila, Katherine." Odsekl Severus. „Co jsi psala do Denního věštce?"

„Ona nějaká přišla?" Vyhrkla Kath.