Neopětovaná láska [Snily] ✓

9. kapitola

Dneska se mnou Severus moc nemluvil, ale ono se není moc čemu divit, když jsem se na něj ve své podstatě vykašlala. Na druhou stranu by měl pochopit, že s ním jsem vlastně strávila celé prázdniny a se svými kamarádkami jsem se celé dva měsíce neviděla. Doufám, že se nezlobí moc, jinak by mi asi hráblo. A to jako totálně.

Teď už si to přiznám, opravdu jsem se až po uši zaláskovala do Severuse Snapea. A nejlepší na tom je, že to nezjistí, jelikož jsem se báječně naučila Nitroobranu a drobítek umím i Nitrozpyt. Řekla bych, že Nitroobranu umím lépe než Severus, ale v Nitrozpytu trochu kulhám.

„Hej! Lilyan! Ty se pořád vypínáš, nebo co?" Řekla Ellie a mávala mi dlaní před obličejem.

„Co?" Vypadalo ze mě.

„Es, Es tu není." Řekla Ellie.

„Es, Es?" Řekla jsem překvapeně a zároveň pobaveně. Nějak mi ta část, že tu není nepřišla divná. My jsme se na večeři vždycky zdržovaly.

„Skvěle jsme to vymyslely, viď?" Řekla hrdě Hazel.

„No báječně." Řekla jsem a dál jsem pokračovala ve svém uměleckém kreslení do kaše.

„Evansová! Já už se lekl, že jsi nedorazila." Ozvalo se za mnou. No jistěže to byl Potter, jak jinak.

„Proč bych nedorážela?" Zeptala jsem se.

„Neviděl jsem tě ve vlaku. Srabák seděl sám." Řekl a šibalsky se usmál.
To jsem se fakt zděsila. Rozhlédla jsem se kolem a nikde jsem Severuse opravdu nikde neviděla. A ani ostatní Poberty. To je v pytli! Řekla jsem si a podívala jsem se na Pottera. To zděšení jsem na sobě radši nedala znát.

„Takže jste se konečně rozešli?" Řekl Potter se šťastným úsměvem. No jo! On vlastně pořád žije v domněnce, že spolu se Sevem chodíme... Nebo takhle, já jsem mu říkala, že spolu nejsme, aby nechal Severuse být, ale naneštěstí si Potter myslel, že si vymýšlím.

„Po miliontý ti říkám, že jsme spolu nechodili." Zavrčela jsem.

„Hm. To bude ale Severuska mrzet, že tvrdíš, že jste spolu nechodili." Řekl Potter.

„Jak to myslíš?" Řekla jsem.

„Říkal nám něco ve smyslu, že nám to jen tak neprojde." Řekl nezaujatě.

„Co jste mu zas udělali?!" Vyjela jsem na Pottera.

„Jen jsme zajistili, aby ti dal pokoj." Řekl a mně se zablesklo v očích.

„Co jste mu udělali?!" Zavrčela jsem.

„To bys ráda věděla co?" Řekl.

„A víš, že i jo." Řekla jsem jedovatě.

„Co za tak cennou informaci?" Zeptal se.

„Cokoliv!" Řekla jsem, jelikož jsem vážně byla zoufalá. Věděla jsem, že Pobertům by nevadilo mu udělat něco vážnějšího.

„Pusu." Řekl Potter jednoduše a navlhčil si rty.

„Seš idiot!" Zaječela jsem.

„Mám tu cennou informaci. Vyměněníš ji?" Řekl a vypadalo to, že pokud řeknu ne, odejde mučit Seva.

„Vyměním." Šeptla jsem.

„Lily." Vydechla Ellie. Já jsem věděla, že ona se do Pottera zbláznila. Což to nebudu lhát, Potter není nejhnusnější, ale je to určitě největší pitomec.

Stoupla jsem si a jelikož jsem docela malá, tak jsem musela na špičky. Najednou se do Velké síně vřítil úplně bledý Remus.

„Reme!" Řekla jsem nadšeně a rozběhla se k Remusovi a rozzuřeného Pottera nechávala za sebou.