Neopětovaná láska [Snily] ✓

43. kapitola

„Jéje, už si ani nepamatuju, kdy jsme měly jen my." Řekla jsem a konečně si lehla vedle Jenny, jako obvykle. Měla pravdu, přespávačky bez Pobertů už se staly vzácností.

Každopádně tedy, od přespávačky s Poberty uběhlo půl roku, ano. Teď je květen a já mám takový pocit, že čím jsem starší, tím jsou dny rychlejší. Je to ale vlastně docela legrace.

„Je divné, že tu nejsou Poberti." Posteskla si Ellie. Závislačka moje.

„Ale noták, zítra Remuse zase uvidíš." Řekla jsem s úsměvem, abych jí zvedla náladu.

„Já vím, ale už jsem si na něj strašně zvykla." Povzdechla si Ellie. Pravda, zvykla.

„To chápu." Přikývla jsem a Ellie se usmála a lehla si do postele.

„Ale nemůžeš být závislá na chlapovi,“ zamračila se Emma.

„To, že je zamilovaná neznamená, že bez něj nemůže žít,“ hádala se Jenna.

„U tebe to platí, já vím, ty jsi totiž moje dvojče, znám tě do posledního detailu, ale je vidět, že Ellie je prostě na Remusovi úplně závislá." Řekla Emma.

„Ale ona by bez něj klidně dokázala žít, víš, Ems?" Řekla jsem.

„Přestaňte to řešit, já bez Remuse přežiju, ale žít nebudu, ale tak povídejte, co ti vaši přítelové." Řekla s úsměvem Ellie a já se usmála.

„Dokonalý. Začátek je přece vždycky nejdokonalejší." Řekla jsem a holky s úsměvem přikývly.

„Já jsem se Siriusem taky v pohodě. Páry, které se někdy hádají jsou desetkrát šťastnější a myslím, že na tom něco bude." Řekla Jenna.

„Jsem ráda, že jste spolu." Řekla.jsem s úsměvem.

„Díky." Usmála se Jenna.

„A slečna Emmička pořád sní o panu Longbottomovi?" Řekla s úsměvem Ellie.

„To víš, že jo. Kdepak, idiot Frank má teď tu kravku Alici. Vždyť si představte to jméno! Alice Longbottomová. To je příšerné!" Řekla Emma vztekle.

„A nějaký nový objev?" Řekla s úsměvem Hazel.

„To víte, že objev je." Řekla a šibalsky se usmála. „Podívejte." Řekla a vytáhla odněkud fotku.

„Děláš si ze mně srandu?" Řekla jsem vyděšeně.

„No, nedělám si srandu." Řekla Emma potichu.

„Sakra, proč musíš vždy chtít toho, kdo tě nechce?" Povzdechla si Jenna a objala Emmu kolem ramen.

„Já vlastně nevím, jen se mi prostě líbí." Řekla Emma s povzdechem.

„Proč?" Povzdechla si Jenna. Ač to tak po většinu nevypadá, Jenna s Emmou jsou na sebe navázané takovým zvláštním poutem. Když je jedna smutná, ale nedává to najevo, druhá to pozná. Nechápu, jak se jim to může dít, ale je to tak.

„Ale třeba bys u Ma... vlastně Luciuse měla šanci, vždyť jsi čistokrevná, buď zticha, Jennko." Řekla jsem, když jsem si všimla, že chce Jenna něco říct. „Jsi jedna z nejhezčích holek na škole a jsi hodná, měl by zájem, ne?" Řekla jsem povzbudivě. Přeci jen, Malfoy mi asi před šesti měsíci říkal, že se mu líbí, ne?

„Lucius? O mě? Buď realistka, Lily." Řekla smutně Emma.

„Děláš si legraci? Lily má pravdu." Řekla Ellie.

„Jsem krvezrádkyně, chápeš? KR-VE-ZRÁD-KY-NĚ." Řekla Emma a já si povzdechla.

„A co kdybys-"