Neopětovaná láska [Snily] ✓

69. kapitola

Uběhly ani ne dva měsíce od doby, kdy se Severus vrátil. Byla jsem za to strašně ráda. Nebyl se mnou celých pět měsíců, vždycky to bylo do Bradavic, k Voldemortovi, domů na gauč, aby mě nevzbudil, ráno do Bradavic, pak za Voldemortem a zase do Bradavic na výuku. Voldemorta nesnáším a ani ho neznám.

Samozřejmě že tu noc s Jamesem nevzal tak v klidu, jako to bylo, když spěchal za Pánem zla.

Pár dní na to, co se vrátil jsem to jen naťukla, aby to věděl, hodně jsme se kvůli tomu chytli.

No a nakonec to dopadlo tak, že jsme si prostě řekli, že to nebudeme víc rozebírat a jednoduše to „vymažeme.“

Ale byla tu jedna věc, která mě trápila.
Tak trochu se ukázalo, že ta noc s Jamesem nepůjde jen tak vymazat...

„Tak co se děje, Lily?" Zeptal se Severus, který se právě pokoušel přemluvit Katherine, aby snědla alespoň trochu polévky.

Už ho zřejmě to moje mlčení štvalo.
Ale ono se není čemu divit, Katie mě včera obvinila z toho, že jsem ztratila řeč.

„Slíbíš mi, že zůstaneš úplně v klidu?" Zeptala jsem se a položila nůž, kterým jsem krájela papriku. A radši za sebe, aby mě jím neprobodl.

„Fajn." Přikývl Severus.

„Jsem těhotná." Řekla jsem a Severus se celý rozzářil, při čemž mi z očí začaly  stékat slzy. „Ale asi není tvoje." Dodala jsem potichu.

„Myslíš, že by...mohlo být Potterovo?" Zeptal se Severus potichu.

„Asi ano, protože... údajně jsem v pátém měsíci." Řekla jsem a pevně sevřela víčka, aby mi už další slzy netekly. Ano, skutečně se mi povedlo to skrývat celých pět měsíců. A řekla bych, že úspěšně... Jako tenkrát.

„A to jsem odešel." Řekl a já se slzami přikývla.

„Co teď?" Zeptala jsem se potichu.

„Nic. Co by?" Řekl Severus.

„Ty se se mnou nerozejdeš?" Divila jsem se. No, popravdě jsem čekala, že se se mnou rozejde okamžitě, ale...ehm, nechme být.

„Proč bych se s tebou měl rozcházet?" Divil se Severus.

„Já vlastně...myslela jsem, že... že... že-"

„Víš co, radši nemysli." Řekl pobaveně a já se usmála. „Vlastně jsem se chystal udělat něco jiného." Řekl a já přikývla a začala krájet papriku. To jsem měla v úmyslu původně...

„Tak ten svůj úmysl uskutečni." Řekla jsem s úsměvem a hodila jsem papriku do misky.

„Dobře." Řekl Severus a já jsem se otočila s tím, že půjdu pro rajčata.

A jaké překvapení bylo, když jsem málem zakopla o Severuse, který klečel na zemi.

Jen jsem si dala obličej do dlaní a usmívala se. Tak tohle je něco, co jsem rozhodně nečekala. Jednou možná, ale že teď? Po tom všem?

„Já vím, že tohle asi nebude nejlepší místo." Začal Severus a já se usmála ještě víc. „A vlastně nevím, proč mě to napadlo udělat právě teď, protože jsem si to vlastně plánoval úplně jinak." Pokračoval a já se zasmála.
„No prostě... Lily, miluju tě a...a...a vezmeš si mě?" Řekl Severus a já si stírala slzy, které mi tekly už od chvíle, kdy jsem se otočila.

„Vezmu si tě, Seve." Řekla jsem s úsměvem a sesunula se k němu na zem.

„Vážně? I přesto, že jsem Smrtijed, tak strašně-"